Recenze: Deepwater Horizon: Moře v plamenech – Mark Wahlberg vs. ropná katastrofa

Vyplatí se vidět?


Po úspěšném válečném nářezu Na život a na smrt spojil režisér Peter Berg opět síly s Markem Wahlbergem a natočili spolu další film podle skutečných událostí. Jak se jim zadařilo tentokrát?

Berg si tentokrát vybral příběh o výbuchu vrtné plošiny Deepwater Horizon z roku 2010. A podle nejlepší zpravodajské HLP tradice vztáhl její příběh na několik konkrétních jednotlivců, se kterými nás postupně seznamuje v překvapivě dlouhé expozici. Během ní poznáváme inženýrku Andreu (Gina Rodriguez), šéfa plošiny, který si zásadně nechává říkat pan Jimmy (Kurt Russell) a především vrchního technika Mikea Williamse (Mark Wahlberg). Tento „hrdina všedního dne“ se nám nejdříve prezentuje ve svém rodinném kruhu, jeho malá dcerka nám prostřednictvím své slohové práce návodně vysvětlí, jak ropná plošina vlastně funguje, a pak už nás čeká odlet na Deepwater.

Tím ovšem obsáhlý úvod nekončí. Ještě je potřeba představit peněz chtivé mocipány, kteří mají plošinu pronajatou (zosobněné především Johnem Malkovichem), jejich přeskakování bezpečnostních předpisů a samotný důvod katastrofy, která má nastat. Film je tak důsledně rozdělen na dvě poloviny – první popisnou, která představuje postavy, plošinu a chystá diváka k tragédii, druhou spektakulární, kde všechno vybuchuje a hroutí se do moře.

Expozice funguje jen napůl

Co je režisérovi potřeba přičíst k dobru je způsob, jakým navozuje atmosféru na plošině. Stačí pár útržkovitých dialogů, záběrů na pracující vrtaře a několik Wahlbergových procházek po Deepwateru, abychom pochopili, jak to tam zhruba funguje a jaké jsou vztahy mezi postavami. V čem už film docela klopýtá, je vysvětlení backgroundu samotné události. Netuším, nakolik je s ní běžný divák seznámen, potažmo jestli bude stíhat sledovat všechny okolnosti, kvůli kterým k havárii došlo. Já to úplně nezvládal a po zhlédnutí filmu bych asi nedokázal říct, v čem byl vlastně problém. Přičemž jsem se toho stále snažil dopídit a to mi činilo sledování první půlky lehce frustrující.
Přitom množství stopáže, které Berg expozici věnuje, je nezanedbatelné. A vzhledem k tomu, že ani na dané ploše nedokázal daný příběh dostatečně vyjasnit, působí najednou valná část první hodiny docela zbytečně. Chtělo to vypreparovat skutečně důležité části, dát jim lepší spád a taky je lépe provázat s tím, co přijde ve druhé polovině.

Podzim 2016: 10 menších filmů, které byste si neměli nechat ujít

Katastrofické peklo jak má být

Tímhle mi Deepwater Horizon dost připomněl loňský Everest Baltazara Kormákura. Oba podle tragických skutečných událostí, oba „chlapácké“ katastrofické snímky s dlouhým úvodem a následnou katarzí. Moře v plamenech má oproti němu jednu výhodu – když už se rozjede samotná katastrofa, stojí to na velkém plátně za vidění. Četl jsem, že náklady na Bergův film se vyšplhaly až někam k astronomickým 150 milionům dolarů. A musím říct, že ty prachy jsou na něm vidět. Celá plošina i její havárie působí neskutečně autenticky. Tam, kde bylo nutné použít triky, nepůsobí film jako digitální bordel, ale stále si zachovává jakous takous patinu reálnosti, což u filmů podobného ražení rozhodně není pravidlem. Všechno, co se děje ve druhé polovině filmu, má ten správný spád, načasování dramatických momentů a ve výsledku i potřebnou katarzi. Díky tomu tak ani moc nevadí, že je to vlastně mišmaš věcí, které jsme už viděli například ve Skleněném pekle, Kapitánu Phillipsovi a jiných filmech podobného ražení. Pokud jsou v katastrofickém filmu všechny části správně podané, nemusí být originální, aby působily na diváka tak, jak mají.

Otázka tak je, nakolik vám působivá druhá půle vynahradí tu tápavější první. Pokud jste navíc viděli trailer, celovečerní výsledek s ničím navíc vlastně nepřijde. Berg navíc nával klišovitého patosu v závěru nezvládá zdaleka tak důstojně, jako to dokázal například nedávno Clint Eastwood v Sullym.
A tak se to nakonec má s celým Deepwater Horizon. Je fajn, ale ničím moc nepřekvapí. Filmu chybí highlight, který by jej povýšil nad jiné podobné filmy, které tu byly dřív. Ať už ty, které jsem zmínil v předchozím textu, nebo i třeba nad Bergův předchozí snímek Na život a na smrt. Ten dokázal podhoubí vyprávěné události lépe prodat, měl lepší spád a člověk z něj cítil naturalističnost, o kterou se tady Berg spíš snaží, než že by jí zvládl dosáhnout. Už kvůli skvěle zvládnuté technické stránce (zvuk má grády, kamera krouží o sto sedm…) a nabité druhé polovině jej stojí za to vidět na velkém plátně, protože kdekoliv jinde se ty největší přednosti filmu ztratí. Víc než lehký nadprůměr se z něj ale tvůrcům vymáčknout nepodařilo.

Verdikt

Slušný katastrofický standard, nic víc, nic míň. Deepwater Horizon je precizně odvedené řemeslo s výživnou druhou polovinou, díky které stojí za vidění. Budoucí klasika žánru z něj ale vyroste jen těžko, na to má příliš zdlouhavou expozici a chybí v něm moment překvapení, který by z něj udělal vyloženě must-see záležitost.

Hodnocení: 6/10

TOP 6: Nejzábavnější katastrofické filmy - Požár, emzáky, potopenou loď i létající krávu, to vše nabízejí následující hitovky