Trosečník: Jaký byl 7. díl?

Trosečník se vrátil zpátky na obrazovky. Co se Primě podařilo a co ne?


Po minulém šestém vydařeném dílu bylo vidět, že i tentokrát se Prima snažila. Současně ale bylo zřejmé, že komu není dáno, tomu není pomoci. Nebýt zajímavého dění na ostrovech, znovu jsme se 50 minutami pronudili, protože ti, kdo Trosečníka stříhají, nemají cit pro vyprávění příběhu (což pravděpodobně souvisí s tím, že nenakoukali dostatečně Survivora). Kdyby tomu tak bylo, nikdy by nemohli na úvodní rekapitulaci navázat tím, co se dělo ráno u Ještěrek, když správné by bylo vidět, jak se Krabi vyrovnávají se ztrátou charismatického Otty.

Celý díl se nesl ve znamení Lukášova osudu. A i když se štáb snažil poměrně jasný průběh zdramatizovat, sám si současně podkopával nohy. Jedním z mála červených, u kterých byla naděje, že by se mohli spojit s Kraby proti Martinovi, byl Frank. Díky sestřihu jsme ale viděli, jak právě Frank těsně před sloučením kmenů všem říká, že Krabi musí jít ze hry jako první. To se pak těžko vzbuzuje v divácích dojem, že by měl Lukáš naději. Chyba.

Výsledný sestřih znovu kulhal i ve spoustě maličkostí. Vyprávění chyběl rytmus a plynulost, o napětí nemluvě. Kdybych měl vybrat jeden přetrvávající pocit, který z Trosečníka mám, je to pocit mrtvolnosti a ticha. Jako bychom sledovali hrubý sestřih, který ještě úplně nefunguje a kterému zoufale chybí hudba. Chtělo by to s ní mnohem víc pracovat tak, aby dodala scénám napětí, spojovala děj a vedla diváky - tohle bylo markantní třeba ve všech scénách, kde se ,,intrikovalo“ a kde to prostě chtělo podtrhnout. Ve střižně to tak bohužel nikdo necítil. Hudba po většinu času buď vyřvává nebo není žádná. Aspoň, že už vymizela Mission: Impossible (nejspíš ale jen pro to, že už proti sobě nebojují kmeny).

Nikdo ve střižně (natož na ostrovech) necítil ani to, že šití české vlajky je trapnost. A když už tenhle motiv Prima rozehrála, měli jsme ho vidět i dokončený. Motivy se ale jak známo v Trosečníkovi nedokončují. Proč soutěžící nedostali nějaká jednotná trika společná pro nový kmen, o tom nemluvě. A proč jsme proboha viděli Lukáše kropícího po ránu okolí?!

Samostatnou kapitolou byl boj o imunitu, která byla v podstatě dobrá (typický Survivor), v dané situaci ale naprosto nešťastná, protože hrála do karet početnější alianci. Tady měl být boj, v němž by zvítězil ten nejlepší. Místo toho se štáb lacině připravil o velkého hráče. Možná vůbec největšího.

Co se (jakž takž) podařilo? 

Znovu, už asi potřetí, jsme viděli noční záběry, které všechno osvěžily.

Snad vůbec poprvé jsme se dočkali pokusů o vyjednávání. Bohužel Lukáš celou dobu mluvil o tom, jak ho Bert štve a překvapuje, ale žádný z jejich rozhovorů o hlasování jsme neviděli. A jak už jsem psal, všechno podryla Frankova věta o tom, že modří musí pryč.

V zásadě se nedá sedmému Trosečníkovi nic velkého vytknout, taky se ale na něm nenajde nic, co by se dalo jednoznačně pochválit. Znovu chyběl ten pocit absolutního vtáhnutí do děje, znovu zážitek narušovala hromada drobností (pokud se dá práci s hudbou říkat drobnost). Bylo to tak od prvního dílu a bude to tak nejspíš až do konce. Pramení to jednak z bezradnosti štábu ve střižně a navíc i z natočeného materiálu, který nepřipravený štáb natočil na místě. Marka Vašuta odcházejícího z kmenové rady tak sice tentokrát někdo šmiknul co nejdřív, kompletně ho ale vystříhat nemůže. A to je problém, protože kdykoli se objeví na scéně, Trosečník se stává parodií.

To, co Marek nepochybně instruovaný štábem předvedl na kmenové radě byl skutečný trapas. Snaha rozeštvat červené za každou cenu byla tak okatá, že jsem nevěřil vlastním očím. Takhle se to přece nedělá. Když chce moderátor poukázat na to, že Martin nerozdýchal některé věci, nemá se ptát jeho. Má se zeptat třeba Ivety, jestli má pocit, že někdo z druhého kmene tenhle konflikt pořád nese v sobě a teprve pak se obrátit na Martina. Schopnost empatie, vedení rozhovoru a pohotové reakce prostě Markovi chybí. Buď je křečovitý, nebo provádí výslech, většinou ale jen trapně buší pěstmi k sobě v domnění, že je to efektní.

A nevymluví se z toho ani štáb. Moderátor sice může zpackat mnohé, nesmyslná plytká rekapitulace před kmenovou radou je ale záležitostí střižny a nechápu, proč se zas a znovu objevuje. O komentáři ,,a tak došlo i na moji panamskou pálenku“ nemluvě, v tu chvíli jsem měl pocit, že mi Marek Vašut vypráví pohádku na dobrou noc.

Na konci celé té bídy tak aspoň potěšil fakt, že ani Lukáš nikam nevolal a podělil se s námi o své pocity. Výsledný dojem to ale nezměnilo. Jakkoli bylo dění zajímavé, zpracování se pohybuje ve vlažném průměru a výsledek je sterilní a bez života.