pátek 16. prosince 2016

Recenze: Rogue One - jak dopadla výprava rebelů za plány Hvězdy smrti?

Rogue One to neměl jako film jednoduché. Je to první Star Wars snímek, který se musí z velké části obejít bez oblíbených a notoricky známých postav a navíc se pohybuje v šedé zóně, kde Zlo a Dobro mají mnohem nejasnější kontury. Jeho celkové ladění bylo od začátku plánované trochu jinak. Hudbu k němu nedělal John Williams a na scénáři se nepodílel nikdo, kdo dělal na předcházejících filmech. Je to zkrátka spin-off a v tom je jeho největší síla a současně slabina.

To, jak moc se Rogue One povedlo, nejlépe vystihuje spektrum názorů na něj. Zatímco za oceánem se spokojeně slintá, v Česku jsou reakce mnohem chladnější. A rovnou říkám, hlásím se mezi ně. Pokud bych to měl shrnout stručně, pak jsem po počátečním nadšení z prvních minut velice rychle upadl do diváckého kómatu, většinu času jsem vyloženě odzíval na očekávatelných a povinných jízdách, abych se nakonec na poslední půlhodinu dostal nečekaně opět do stavu nadšení a prožil si s hrdiny naplno emotivní závěr. Jenže přestože se říká, že ,,konec dobrý, všechno dobré" a z kina jsem rozhodně neodcházel zpruzený, nadšení celé řady amerických kolegů sdílet nemohu. Rogue One mělo výrazně na víc.

Už od začátku je jasné, že tady budou věci jinak. Chybí úvodní rolovací titulky, chybí logo Star Wars (podle mě zbytečně), mezi prostředími neskáčeme pomocí stíraček a dalších předpotopních efektů a hudební motiv vychází ze Star Wars, ale v polovině vždy nabere jiný směr. Snímání je také mnohem dravější a modernější a celková atmosféra je i díky téměř permanentně hnusnému počasí po celou dobu spíš truchlivá. A vlastně jsou to všechno příjemné odklony od zaběhnuté šablony. Když se pak navíc hned ve své první scéně jedna z potenciálně kladných postav zachová poněkud sviňácky, člověk si uvědomí, že tenhle svět může být mnohem pestřejší, že se tvůrci nemusí bát jet mimo položené koleje a že vážnější ladění Star Wars svědčí - což ostatně víme už od dob Impérium vrací úder.

Vůbec mi přitom nevadí rychlé střídání prostředí v úvodu. Ale vadí mi, že o něco později všechno spadne do scenáristicky zoufalého průměru. K-2SO má sice v průběhu filmu pár hlášek, ale to je jen chvilkové osvěžení v přehlídce nezajímavých a předvídatelných scén, v nichž nedojde k zajímavějším situacím, při nichž by se odhalovaly nebo dokonce lámaly charaktery; kde by se utužoval týmový duch několika nesourodých jedinců; kde by někteří z nich možná morálně selhali, aby pak svojí smrtí v závěru svoji chybu mohli vykoupit. I v nové verzi Sedmi statečných (kterou jinak považuji za spíš průměrnou) je vytvoření skupiny budoucích hrdinů přesvědčivější a propracovanější, nemluvě o charakterech jednotlivých postav. Chybí napětí i humor a místo toho je tu dietka podávaná za studena na vlažném talíři.

Rogue One chybí překvapivé zvraty (tedy přesně věc, kterou američtí recenzenti tak vychvalují zřejmě díky tomu, že si dějový zvrat pletou s nečekaným odkazem na původní trilogii). V každém okamžiku je cítit, že teď a tady se hrdinům ještě nic nestane, že jde jen o další akční scénu navlečenou na hlavní dějovou linku, protože ještě nejsou u cíle své cesty - mapy.

Konec je našlapaný


Všechno se samozřejmě změní v posledních cca 30 minutách, kdy jde do tuhého. Tady jako by to byl najednou jiný film. Ohromující akce zasazená do prostředí tropického ostrova s azurově modrými mělčinami se rozhodně zapíše do paměti a bitva, která se mezitím odehrává na oběžné dráze je ještě o něco lepší a technicky naprosto bezchybná. Jedna z nejlepších akcí, jaké jsme ve Star Wars viděli.

V posledních několika minutách je pak Rogue One dokonce i emotivní, což mě trochu zaskočilo vzhledem k tomu, že do té doby mi postavy byly víceméně ukradnuté. Ale je to jen odvar z toho, co jsme na téhle výpravě mohli prožít. Není tu žádný pocit vykoupení a očistné katarze a mám podezření, že celý závěr funguje kvůli tomu, že víme, co přijde hned v  následujících okamžicích - které jsou už součástí úvodu Epizody IV; že tohle je malá předehra s pěšáky, kteří se na chvíli stali součástí věcí velkých. Tahle myšlenka ale není ve filmu zdůrazněna ani se s ní nijak zvlášť nepracuje.

S čím se tu pracuje velmi a propojuje to neustále Rogue One s předcházejícími filmy, jsou odkazy. Na prostředí, na postavy, na záběry. Osobně jsem to uvítal, ale chápu, že někomu to vadí. Objeví se tu dokonce některé známé postavy, které pro tuto příležitost tvůrci vrátili s využitím CGI. Výsledek není špatný, ale ani ohromující. Na první pohled dokonalé postavy po chvíli mluvení začínají prázdným pohledem připomínat animace z her a kdyby bylo na mně, zvolil bych jiný způsob jejich uvedení na obraz. Naštěstí je tahle technika použitá ve filmu málo a nijak zvlášť neruší.

Propírat se bude z mnoha stran i Michael Giacchino a jeho hudba, která navazuje na Johna Williamse, pracuje s jeho motivy, ale vede je jiným směrem. Mám opravdu hodně rád Giacchinovu hudbu k prvnímu restartovanému Star Treku, kde podle mě odvedl skvělou práci. V Rogue One je několik velmi hezkých pasáží, ale příliš často se také stává, že zazní Williamsův motiv, vy se naladíte, důvěrně známého vyvrcholení se ale nedočkáte a celé to vyšumí do ztracena - podobně jako jednotlivé pasáže celého filmu. Působí to rušivě a dal bych v těchto chvílích přednost buď úplně novému motivu nebo doslovnějšímu kopírování klasické verze.

Výborně funguje Darth Vader. Netěšte se ale příliš. Je ve velmi malém počtu scén, naštěstí je každá z nich působivá. S tím ale souvisí další problém - ústřední záporák Orson Krennick je v Rogue One slabý (a nemůže za to Ben Mendelsohn, který v roli dělá co může) a když už není charakterově ani vizuálně výrazný on (nemusí mít každý divnou helmu, chápu), postrádá alespoň výrazného sidekicka, který by představoval hrozbu pro parťáky Jyn Erso. A bez dobrých záporáků dobrý film nenatočíte.

Kromě epesní závěrečné bitvy, která asi nezklame nikoho, tu stejně dobře jako Darth Vader funguje také už zmíněný K-2SO. Není sice tak roztomilý jako BB8, přesto jde o velmi dobrý robotí přídavek do SW světa. Bez problémů jsem držel palce Felicity Jones jako Jyn Erso a nad očekávání výborný je Donnie Yen. Škoda, že jeho postava není lépe napsaná, ten prostor tam byl (ostatně jako u většiny). Zbytek postav je spíš nevýrazný (charakterizovány jsou spíš vnějškově). Problém jsem měl stejně jako v traileru s Diegem Lunou coby Cassianem Andorem. Jeho obsazení považuji za castingovou chybu, protože i když má jít o nejednoznačnou postavu, jako jeden ze dvou hlavních hrdinů by měl v divácích budit víc empatie.

A to je vlastně skoro všechno. Na filmu na první pohled není znát, že by se na něm něco intenzivně předělávalo, stopy jsou zahlazeny dokonale a švy jsou hladké (přestože ve filmu chybí obrovské množství záběrů a scén, které známe z trailerů), jenže pod povrchem je cítit rozpor dvou přístupů. Ocenil jsem obecně všechny situace, kdy se postavy chovají nejednoznačně - jen mám pocit, že v původní verzi před masivními přetáčkami jich bylo mnohem víc a vyhrocenějších a že právě tyto okamžiky byly důvodem, proč se Rogue One přetáčelo. A nebo naopak byly postavy už tehdy málo výrazné (Ewansova Godzilla mi opravdu nesedla, protože v ní nebylo komu fandit) a byl to Tony Gilroy, kdo do toho vnesl aspoň trochu svěžesti. Nevím a moc bych si přál se jednou dovědět pravdu. Jisté je, že vznikl plynulý, ale nevzrušivý kočkopes. Nejde tu o odvážný krok jiným směrem, ale jen lehké a nedotažené nakročení. Jako by si v LucasFilmu nebyli jistí, jak moc se mají od zavedené značky vzdálit. Dokážu si představit rebelskou skoro až anarchistickou drsnější variantu ve stylu Tucet špinavců/Hanebný pancharti/Černý jestřáb sestřelen stejně jako mnohem víc klasicky starwarsovskou, rodinně orientovanou.  Fungovaly by a líbily se mi obě, ale to co jsme dostali není ani jedna z nich.

Verdikt:

Zklamání, byť ne masivní. Nepříliš napínavý děj, většina postav jen lehce nahozená, pár zajímavých okamžiků a o něco víc překvapivých odkazů na předcházející díly, skvělé a odvážné finále. Jak je Rogue One dobrý nebo špatný film nejspíš všichni dokážeme říct až s odstupem roku (minimálně), kdy se v nás utříbí zmatek vyvolaný střetem očekávání s realitou a budeme mít za sebou více shlédnutí. V tuto chvíli vím, že pro mne Rogue One není lepší než Síla se probouzí, která má sice své chyby, ale rozhodně má mnohem víc okamžiků, scén, hlášek a záběrů, které utkví v paměti a dají se citovat - což je přesně to, co dělá ze Star Wars kult.  Nicméně pokud jste SW fanoušek, pořád platí, že tohle musíte vidět a když nebudete mít přehnaná očekávání, možná budete odcházet i spokojenější než  já nebo totální nešťastník KarelR z Moviezone:-D Já se určitě půjdu podívat ještě jednou se svými dětmi - a to i přestože tohle opravdu není klasický rodinný Star Wars film. Jsem hodně zvědavý, co na to ,,nová generace" řekne.

Hodnocení: 7/10

6 komentářů:

  1. Moc pěkná recenze, plně souhlasím.

    OdpovědětSmazat
  2. S recenzí taky souhlasím.Bohužel se musím rovněž zařadit spíš k tomu "neamerickému" křídlu dojmů(...málokdy vidím tak výrazný názorový kontrast)i když bych si moc přál opak.

    Ve zkratce:Rogue one pro mě vyložené zklamání není ale nejedná se ani o tak ultimátně povedenou záležitost jak by především většinové zámořské reakce člověka nechaly věřit.V budoucnu se na ten film budu jistě rád znovu dívat ale že by dosáhl mýtických výšin původní trilogie(nebo aspon té prequelové)to říct nemohu.
    Kdybych použil bodovavý systém ze CINEMY tak bych moc chtěl dát filmu 80 procent ale cítil bych že v reálu je to spíš tak 70(60 mi už příde příliš málo).

    Jako SW fanouška od útlého dětství který vyrostl na původní trilogii(a tu prequelovou nikdy totálně nehatoval-to spíš jen některé její aspekty)mě nejvíc potěšilo moře odkazů a cameo výstupů.Zvláště ten Vaderův.Jak tak pročítám reakce ze všech koutů světa je to právě Darth Vader který je jedinnou naprosto uniformní názorovou konstantou o tomhle filmu(možná spolu se závěrečnou bitvou) a zaslouženě.Jestli ostatní složky jsou diskutabilní tak cameo Dart Vadera opravdu geniální je(a má i nejvíc cool nasnímaný záběr ve filmu).Za vidění to jistě stojí(zvlášt pro fanoušky když největší sílou filmu je právěže "Fan servis")ale nejsem si jistý jak moc apelující to vlastně je pro normální lidi(pro které bude podstatná část Fan servisu neviditelná).

    Takže z pomysleného souboje s Ep.VII pro mě Síla se probouzí vyšla jako vítěz(a to mám vážné připomínky i k ní).J.J. abrams je oproti Edwardsovi daleko lepší režisér což se projevuje snad na všech myslitelných levelech-především nad režisérem Rogue one jednoznačně kraluje při práci s postavami.Nové charaktery z EP.VII jsem si hned zamiloval a navíc to byly nádherně živě působýcí postavy ne jenn figurky,I když nesouhlasím že ty s Rogue one jsou naprosto ploché ale chápu co mnohé lidi k tomu názoru přivedlo.

    ...No-snad Epizoda VIII příští Vanoce odstraní většinu nedostatků Síla se probouzí protože pak by nebylo v zásadě nic moc co by se na ní dalo kritizovat.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Zajímavé je, že v amerických recenzích se mimo jiné také zhusta objevuje názor, že ten film je právě super i pro lidi, co Star Wars neznají, že obstojí i sám o sobě. To neodkážu úplně posoudit, ale myslím si pravý opak. A druhá věc - už vycházejí analýzy toho, co bylo ve filmu a co v traileru a jak asi tedy na základě toho vypadal původní film - a potvrzuje to moji teorii, že film byl výrazně charakterově (Jyn byla normální pořádně problémová ženská s hromadou zločinů-přestupků na kontě) a dějově vyhrocenější a imho se LucasFilm zalekl a rozhodli se to učesat. Což je asi škoda

      Smazat
    2. A pravdu se navíc asi stejně nikdy nedozvíme(...nebo až za spoustu let)-ani to jestli to takhle zmanipuloval sám Lucasfilm nebo poprvé ke škodě věci zasáhlo vedení od Disneye.Ale počítám že aspon něco z těch snén dají do nevyhnutelné rozšířené edice.

      Smazat
  3. " kde by někteří z nich možná morálně selhali, aby pak svojí smrtí v závěru svoji chybu mohli vykoupit"

    Vážně pár řádků nad píšete od předvídatelném ději a takovýhle klišé by vám nevadilo jo?

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Nevadilo. Jsem si vědom toho, že to je klišé a dokonce jsem to chtěl v té recenzi rozebrat, ale už by to šlo hodně do detailů. V tuhle chvíli je ten děj předvídatelný ve smyslu, že víme, že např. cesta za otcem Jyn Erso je jen povinná zastávka, totéž za Sawem Gerrerou - takže je to předvídatelné strukturálně a bohužel ta struktura pak není naplněna ničím zajímavým. Hodně se tam mluví a vlastně nic neděje, hrdinové tam nejsou moc aktivní, spíš přihlíží věcem, které se dějí bez ohledu na ně. Byť by to bylo klišé, tak kdyby tam byli nucení udělat nějaká zásadní rozhodnutí, pořád by to fungovalo lépe, protože klišé vznikla z toho, že fungují a tak je tvůrci zas a znovu opakují. A pak je na každém tvůrci, jak kreativně s tím dokáže pracovat.

      Smazat

Děkujeme za Váš názor.