neděle 27. prosince 2015

Recenze: Korunní princ – dorazila příjemná Štědrovečerní pohádka?

Česká televize i letos pokračuje ve své tradici vysílání zbrusu nové štědrovečerní pohádky. Tentokrát padla volba na Korunního prince podle scénáře Petra Hudského a v režii Karla Janáka.

Hned na úvod se sluší napsat, že Korunní princ je netradiční pohádkou s tradičními pohádkovými motivy a prvky. Příběh se točí okolo dvou královských bratrů – Jana a Karla. Starší Jan je následníkem trůnu a již brzy se má stát králem, což se nelíbí jeho podlému bratrovi, který se za pomoci polozapomenutých kouzel rozhodne Jana zbavit.

Černá je černá a bílá je bílá


Jelikož se jedná o štědrovečerní pohádku, kterou si běžně vychutnávají celé rodiny i s dětmi, nečekejte žádnou složitost. Jednotlivé postavy jsou od samého začátku jasně a zřetelně vyprofilované – hodný princ, zlý a úlisný bratr, bezpáteřní sluha, zlý černokněžník atd. Během celého děje nedojde téměř k žádnému posunu v charakteru u nikoho z nich (až na jednu drobnou výjimku). A právě tohle vyhovuje oné vyžadované jednoduchosti pro odlehčenější štědrovečerní pohádku. Divák se snadno orientuje v postavách, okamžitě zná jejich motivace a ví, co od nich může čekat. Bohužel to také vede k jisté předvídatelnosti.

A právě předvídatelnost je kamenem úrazu Korunního prince. Prvních třicet minut je pohádka vcelku originální a rozjíždí zajímavý příběh, ale poté se zacyklí a jednotlivé motivy se opakují pořád dokola. Ačkoli vygumovaný výraz Patrika Děrgela párkrát pobaví, po nějaké době vás jeho restarty paměti přestanou bavit a začnou štvát. Bohužel se scenáristovi Petrovi Hudskému nepodařilo příběh nastavovat méně nenásilnou formou. Vymazání paměti tak začne sloužit už jen k tomu, aby se mohla stopáž natáhnout dalšími scénami a aby se ke konci došlo co možná největší oklikou.

Atmosféra funguje


Co musím na nové pohádce jednoznačně vyzdvihnout je to, že se jí daří umně zkombinovat humor s napětím. Vtipné scény jsou především díky hercům skutečně vtipné a často vám během sledování vykouzlí úsměv na rtech. Fungují i scény vypjaté. A například úvodní scény ze Zapovězeného lesa jsou velice vydařené včetně proměny sluhy ve strom.

Tím se dostávám i k trikům, které jsou na poměry českých televizí více než slušné. Ano, bouře nad lesem je nepřehlédnutelně digitální a drak v některých záběrech působí celkem směšně, ale ostatní triky jsou velice dobře zvládnuté.

Nadprůměrná je i kamera, která má v některých momentech filmu největší zásluhu v budování atmosféry – například první pohled do Zapovězeného lesa.

Slušná je i muzika Honzy Maxiána, která k filmu pasuje a dodává mu lehkost. Tedy až na jedinou výjimku a to scénu z turnaje. On právě ten turnaj je asi největší slabinou pohádky. A to z jednoho prostého důvodu – Karel Janák zde z humorné pohádky dělá teenagerskou komedii s moderní muzikou, roztleskávačkami a cedulemi typu „Hobluj!“. Na české televizní poměry je to celkem originální přístup, ale do této pohádky se to vůbec nehodí. Celá sekvence tak na vás působí, jako by byla vytržena z úplně jiného žánru a do Korunního prince moc nepasuje.

Hádek na trůn


Největší kámen úrazu jsem již zmínil. Teď se dostávám k tomu nejlepšímu, co film nabízí. A tím jsou herci. Patrik Děrgel se s hlavní úlohou prince s pamětí jako cedník vypořádal se ctí. I když je pravda, že mu spíše jdou ty vygumované výrazy a komediálnější ráz postavy než vážnější momenty.

Eva Josefíková je v roli princezny příjemná a nenudí. K Děrgelově princi se navíc hodí, takže v tomto směru spokojenost. A spokojený jsem i s hereckými bardy v čele s Josefem Abrhámem, Pavlem Křížem a Ladislavem Mrkvičkou. Ti své role zvládají na jedničku a nemám jim co vytknout.

Všechny do jednoho ale hravě strčí do kapsy zlý princ Karel v podání Kryštofa Hádka. Ten je totiž absolutně vynikající. Diváka pobaví, naštve i odpudí. Plní tedy vše, co se od hlavního záporáka v této pohádce chce. Pokud mi někdo z Korunního prince zůstane v paměti i za pár měsíců, stoprocentně to bude právě Hádek.


Verdikt


Karel Janák natočil velice slušnou pohádku, která je na české televizní poměry nadprůměrná. Obsahově je sice nenáročná a zacyklení s vymazáváním paměti a opakováním hlášek vám po nějaké době může lézt na nervy, ale výborní herci, podařená hudba a vtipný scénář filmu pomáhají. Co na tom, že se Petr Hudský inspiroval u Harryho Pottera (Zapovězený les, čaroděj Kruciatus), jako celek film funguje a na Štědrý večer plní přesně to, co od něj český divák chce – je nenáročný, zábavný a s dobrým obsazením.

Hodnocení: 7/10


Na pohádku se můžete podívat ZDE

Autor: Jan Liška

4 komentářů:

  1. Já se přiznám, že se mi ta pohádka líbila moc a nejvíc se mi líbil právě ten turnaj. Protože to bylo hrozně vtipné. :D
    Každopádně ze všech nových pohádek se mi Korunní Princ líbil nejvíc, přišel mi, že má nejlogičtější zápletku a nejpřirozenější postavy... A smála jsem se sakra hodně. :D "Lavice" mě rozesmívá ještě teď. :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Turnaj mě taky pobavil, trochu vykrádačka Příběhu Rytíře s Heathem Ledgerem, ale nevadí :-)

      Vymazat
  2. Taky mi to prislo jako jedna z nejvtipnejsich pohadek, hlavne kdyz se objevil na scene Abraham :D Lavice taky pobavila, hlavne scena kde princezna rika: takze lavici nebo karla... :D ( jinak vsichni naprosto vyborni, mozna princ pusobil opravdu dost vygumovane, ale to se u pohadky da odpustit :) )

    OdpovědětVymazat
  3. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat

Děkujeme za Váš názor.