Recenze: Steve Jobs - O jablku podruhé a lépe?

Povedl se již druhý film na motivy života Steva Jobse?

Když v roce 2011 zemřel zakladatel Applu Steve Jobs, bylo nad slunce jasné, že velmi rychle uvidíme snímek o jeho životě. Tak už to v dnešním Hollywoodu prostě chodí. Na filmu se opravdu pracovat začalo a spatřil světlo světa v roce 2013. Šlo o snímek jOBS v hlavní roli s Ashtonem Kutcherem. ...a byl přesně takový, jaký ho všichni čekali. Kompletní příběh o cestě z garáže na vrchol. Režijně i herecky byl však průměrný. Hned po jeho premiéře se začaly objevovat připomínky, že to vlastně se zakladatelem Applu bylo ještě trošku jinak. Ta nejhlasitější zněla od Jobsova dlouholetého spolupracovníka a spolužáka Steva Wozniaka, který byl už tou dobou asociován s produkcí filmu Steve Jobs, který teď vstupuje do českých kin.

Milionář z garáže?

Očekávání byla vysoká. Režijně se filmu ujal oscarový Danny Boyle (Trainspotting, Sunshine, Milionář z chatrče), scénář sepsal Aaron Sorkin (The Social Network, Moneyball) podle knihy Waltera Isaacsona a hlavní role se ujal Michael Fassbender (Prometheus, X-Men: První třída, Hlad). Zejména účast Aarona Sorkina slibovala kvalitu, protože již měl zkušenost s dramatizací významné události z IT světa. V mnoha ohledech se očekávání naplnila. Rozhodně však ne ve všech a nemohu se ubránit pocitu, že právě scénář má své mouchy.

Spousta dialogů

Film je rozdělen do tří aktů. Každý z nich se odehrává vždy těsně před jednou z Jobsových slavných předváděček. To je Dannyho Boyla hodný a velmi originální koncept. Problém však představuje ve chvíli, kdy se Aaron Sorkin do takto minimalistického prostoru snaží nasoukat děj, který má za úkol opravit v divákovi často glorifikovanou představu o Jobsově povaze. Před každou z konferencí tedy Jobs řeší důležité otázky soukromého života, k čemuž se postupně přidávají emocemi nabité rozpory s bývalými kolegy. Situace se vždy vyhrotí, Jobs vyjde na pódium, zatmívačka a jede se dál... Naprostou většinu stopáže zabírá dialog, který je sice opravdu skvěle napsaný, ale mám problém uvěřit tomu, že by se všechen odehrával zrovna v oněch zobrazovaných okamžicích. Na film, který je od začátku představovaný jako "ten reálnější", je to až moc okaté.

A tamten pán jeee ... ?

Koncept filmu má ještě pár dalších chyb. Není v něm prostor pro představování kterýchkoliv postav. Jobse s Wozniakem každý zná. Johna Sculleyho či Andyho Hertzfelda však poznají už jen znalci a diváci, kteří si před zhlédnutím tohoto snímku pustili i ten předchozí. (Kde byla paradoxně většina postav řádně představená.) ...a Jobsovu asistentku Joannu Hoffman poznají už fakt jen ortodoxní Applisté. Sorkin s Boylem se však snaží o sto šest, aby dali motivace postav najevo i přes tento neduh. Díky solidním hereckým výkonům se to naštěstí daří. Úplně stejně nezbyl prostor ani pro vysvětlování toho, jak se firma dostala do stavu, ve kterém jí na začátku filmu najdeme. Chápu, že ten příběh v nějaké podobě slyšel asi každý, ale neodpustím si malé šťouchnutí: To, že byl Jobs arogantní, se také ví.

Woz kupodivu není šašek

Co se hereckých výkonů týče, je vše, jak má být. Ač je Michael Fassbender reálnému Stevu Jobsovi méně podobný, než byl Ashton Kutcher, výkon předvádí lepší. Uvěřitelnější. Zvlášť ve vyhrocených dialozích. Seth Rogen překvapil. Je radost sledovat, když komik umí hrát i vážně. Ne vždy se herci dovedou svých komických poloh zbavit. Jemu se to ale povedlo a dialogy mezi Jobsem a Wozniakem působí velmi uvěřitelně. Nejvíce mě však bavila Kate Winslet jako Joanna Hoffman. Moc se mi líbily chvíle, kdy se snažila Jobse usměrnit. Bylo na ní vidět, že to nemá s Jobsem lehké a že si moc dobře uvědomuje, že jakkoliv se ho snaží přibrzdit, nejspíš se jí to nepovede. Jeff Daniels předvedl jako John Sculley nadstandardní výkon a zbytek obsazení v čele s několika "verzemi" Jobsovy dcery Lisy také.

Natočeno perfektně

Řemeslně nelze snímku vytknout téměř nic. Boyle ukazuje, že není oscarový režisér jen tak pro nic za nic. Vážně se povedla kamera Alwina H. Kuchlera. Je bez přehánění perfektní. Ve scénách s malou Lisou se například často drží v úrovni očí holčičky, čímž ještě víc dokresluje Jobsovo megalomanství. Jobsova rozpolcenost je občas zobrazována vertikálním odříznutím poloviny herce okrajem záběru. Nevnímání okolí zase naznačují záběry s malou hloubkou ostrosti, kde je zaostřeno na Fassbendera, přičemž za ním probíhající dialog je úplně rozmazán. Historické záběry mají patřičné zrno, novější ho postrádají. Kdybych opravdu hledal chyby, tak ač všechny interiéry vypadají perfektně a dobově, docela unavují a po půlce filmu začnou působit trochu klaustrofobicky. Opět paradoxně v kontrastu s předchozím filmem, kde byla výprava vcelku bohatá a zejména ke konci filmu byla atmosféra velmi "vzdušná" a uvolněná. Boyleův Jobs se také podívá ven, ale pouze na konci a vážně jen na chvilku.

Jak to zní?

Hudba Daniela Pembertona byla výborná. Snažila se měnit s daným obdobím. Ve scénách z osmdesátých let Pemberton nastoupil s řádně retro syntenzátory a postupně hudbu měnil do modernější podoby. Jestli film někde opravdu zafunguje na sto procent, tak je to jedna z posledních scén. Je jak vytržená z nějakého velmi dobrého nezávislého filmu a zvolená emotivní píseň k tomu jen dopomáhá.

Verdikt:

Druhý film o životě Steva Jobse je povedenou psychologickou sondou, která se nezabývá tím, jak Jobs k Applu přišel, ale tím, kým byl, když už ho měl. Ukazuje to v odvážném, skvěle zvládnutém, avšak ne vždy úplně vhodném komorním stylu. Film vyžaduje předchozí znalost historie Applu, kterou vám rád poskytne řemeslně a herecky o něco horší snímek jOBS z roku 2013. Nebral bych to ale jako výtku. Naopak. Oba filmy se skvěle doplňují a jejich existence jen ukazuje na fakt, že Steva Jobse ve vyvolávání různorodých vyhrocených názoru nezastaví opravdu vůbec nic. Ani to, že už bohužel není mezi námi.

Hodnocení: 8/10