úterý 27. května 2014

TV RECENZE: Hannibal 2 - Druhá řada seriálové lahůdky je bez přehánění vynikající

Jednou z nejlepších seriálových novinek v minulém roce byl bezpochyby Hannibal z díly šikuly Bryana Fullera. Televizní verze příběhů legendárního psychopata byla temná, mrazivá, krvavá, ale hlavní síla projektu spočívala ve skvělém obsazení a výtečně napsaných postavách, mezi kterými probíhaly skvostné dialogy. Druhá sezóna zmíněné klady posouvá ještě dál.



Natočit seriál, ve kterém je jednou z ústředních postav záporák z filmu Mlčení jehňátek (a samozřejmě dalších projektů ze série), to byl velice odvážný, možná skoro šílený krok. Ale vyšel, Hannibal nás okouzlil. Nebyl sice dokonalý. Někdy byl možná až příliš zmatený, hlavně díky tomu, že divákovi nemusela být jasná veškerá symbolika. A problémem bylo i to, že ne vždy bylo snadné určit, co je skutečnost a co je pouze představa. Ale i tak šlo o extrémně kvalitní seriálový počin.

Ovšem druhá řada je na tom ještě lépe. Už její začátek je docela odvážný, publiku je naservírována scéna z finále. Ale nic podstatného není divákovi prozrazeno, spíše je v něm probuzena zvědavost, proč se daná věc stala a co vše k ní vedlo.

Následně se děj vrátí zpět o dvanáct týdnů. Will Graham (Hugh Dancy) musí čelit obvinění z toho, že spáchal několik vražd. Ale on se brání tím, že za vším stojí respektovaný psychiatr Hannibal Lecter (Madds Mikkelsen). Ovšem o tom je těžké někoho přesvědčit. Hannibal je mistrným manipulátorem, který neomylně kontroluje to, co si ostatní myslí a jak se chovají. Will se ale nehodlá jen tak vzdát a mezi ním a Hannibalem je tak rozehrána mistrovská partie, která se často ubírá překvapivým směrem.

Hra na kočku a myš ve své nejzábavnější podobě

Nosným tématem je tak, stejně jako v první řadě, hra na kočku a myš. Ale role se v tomto případě rychle mění a oba soupeři jsou nuceni dělat šokující kroky. A zatímco Hannibal je na něco podobné zvyklý a připravený, Will se stává temnější verzí sama sebe. Zdánlivě se propadá tam, odkud není návratu. A je fascinující sledovat jeho proměnu.

Postava Hannibala je nám vylíčena jako téměř neporazitelná "šedá eminence", které se vlastně nedá dostat na kobylku. To je možná trošku škoda, protože tak napětí pramenící z toho, že by mohl být poražen, často téměř úplně chybí. Ale je nám ukázána jedna jeho slabina a to Will. Přestože pro Hannibala jsou většinou ostatní lidé jen loutky, u kterých tahá za nitky, případně "jateční zvířata", na Willovi mu zřejmě svým způsobem záleží. Touží po jeho přátelství a díky tomu se stává slabším a zranitelnějším.

SOUVISEJÍCÍ: TOP 5: NEJLEPŠÍ TELEVIZNÍ ZÁPORÁCI. MILUJEME TO, JAK JE NESNÁŠÍME

Jejich vztah se po několika epizodách posouvá do bizarní (respektive bizarnější, ona byla vždy zvrácená) roviny. Je to podivná forma přátelství, kdy má každý z nich své důvody a pohnutky, aby ho udržoval.

Skvělý pokec

Vzájemné rozhovory Willa a Hannibala jsou nosným pilířem celého seriálu. Pokud se na ně člověk nesoustředí, mohou se zdát zmatené, vlastně o ničem. Jednoduše to může vypadat, že pánové melou "kr*viny", ale opak je pravdou. Pozornější divák zachytí jemné narážky a odkazy, uvědomí si, že jde o slovní souboj dvou extrémně inteligentních lidí, kteří si hlídají každé slovo, aby neodhalili své pravé "já" svému protivníkovi a současně se snaží skrze promyšlené poznámky najít soupeřovu Achillovu patu.

Rozhovory jsou napsány mistrně téměř vždy. Vrcholem jsou ty, které vedou Hannibal a Will, ale i v případě jiných postav jsou dialogy velice kvalitní a vypilované do posledního písmenka. Pokud si je ale chcete užít, musíte skutečně dávat velký pozor, aby vám nic neuniklo a naučit se číst mezi řádky. Kromě toho je také nutné pamatovat si spoustu událostí z předchozí řady, protože je na ně často odkazováno.

Ale i když toto vše splníte, tak se stejně někdy stane, že vám něco unikne. Scénáře jednotlivých epizod jsou extrémně komplexní a jsou prošpikovány spoustu narážek a symboliky a prostě dojde k tomu, že ne všechno publiku docvakne.

Upřímně řečeno se příliš nedivíme, že se Hannibal potýká s nízkou sledovaností, protože mnoho diváků, kteří "ulétávají" hlavně na nenáročných výplachových záležitostech, seriál neocení. To není posměšek nebo výtka, chápeme, že si někdo chce u obrazovky odpočinout a ne sledovat něco, u čeho mu to musí v hlavně neustále šrotovat.

SOUVISEJÍCÍ: KDYŽ KVALITA NESTAČÍ: POVEDENÉ SERIÁLY S NÍZKOU SLEDOVANOSTÍ

Ale tvůrci byli hodní a alespoň umírnili chybu z první řady a to splývání Willových představ a reality. Tentokrát už není větší problém uvědomit si, co je skutečné a co ne.

"Nevyhoďte" oběd

Nepřekvapivě se ani druhá řada nevyhýbá většímu než malému množství násilí. Vlastně je ho tam tolik, že seriál může konkurovat projektům na kabelových televizích. Hannibal není podívanou pro slabé povahy. Už máme nakoukáno docela dost projektů, které se krvi rozhodně nevyhýbaly, ale i my jsme párkrát skoro odvrátili zrak, protože nás z některých výjevů zamrazilo.

Tvůrcům se musí nechat, že mají hodně bohatou fantasii. Je tedy trochu děsivé, jak zvrácené skony po některé oběti vymýšlejí, ale nebudeme si hrát na puritány, je to divácky atraktivní. A zatímco během první řady jsme občas měli pocit, že některé vraždy jsou spíše samoúčelné, než aby měl větší smysl pro dění, tak tentokrát se podobný dojem dostavil jen minimálně.

Brutalita přispívá k depresivní atmosféře, která je na jedné straně děsivá, na té druhé vás strhne a nepustí. A naprostým vrcholem je finální epizoda. Ta je nesmírně intenzivní a rozhodně na ni nezapomenete pět minut po zhlédnutí. Závěrečný díl druhé řady není extrémně dynamický, vlastně je vcelku pomalý, ale je nabitý emocemi a zlomovými okamžiky a konec je šokující, ale ne laciným způsobem. Prostě dokonalá tečka za výtečnou druhou řadou.

Verdikt:

Hannibal není odpočinkový seriál. Díky fantaskním výjevům a několika bizarním vraždám je sice obrazově lákavý, ale jeho hlavní síla spočívá v brilantních dialozích, které sázejí na jemné narážky a náznaky a jsou mnohem napínavější než kdejaká akční scéna. I druhá řada Hannibala je především hrou na kočku a myš, kde se role rychle střídají a jednotlivé postavy jsou nuceny dělat věci, které mění jejich samotnou podstatu. Je fascinující sledovat chování ústředních hrdinů a zloduchů, ale i vedlejších postav (skvělá byla například Katharine Isabelle jako Margot). A to nejen proto, že jsou výtečně napsány, ale také zahrány. Druhá sezóna je, i když se tomu těžko věří, ještě o něco lepší než první. Symbolika je o něco srozumitelnější a vraždy jsou málokdy samoúčelné. Velkou pochvalu si pak zaslouží strhující finále. Doufejme, že třetí řada kvalitu udrží. Bryan Fuller prozradil, že jako inspirace poslouží knihy Hannibal a Hannibal Rising a setkáme se například s Lady Murasaki nebo Francisem Dolarhydem.

Hodnocení: 9/10

7 komentářů:

  1. Hannibal je vyloženě mistrovské dílo, souhlasím, že druhá série je ještě lepší a její finále osobně považuji za jedno z nejlepších, co jsem měla šanci vidět.

    OdpovědětSmazat
  2. Neuvěřitelný finále :), emocionální zážitek, po jehož shlédnutí máte chuť spáchat sebevraždu. Mads taky naprosto vybornej: "Položte svou hlavu, zavřete své oči". Taky fantastická hudba, znějící od příchodu Willa.

    OdpovědětSmazat
  3. perfektni serial modleme se za 7 rad :d

    OdpovědětSmazat
  4. Tohle fakt nechápu. Po prvních cca pěti epizodách jsem to zabalil s tím, že je to v podstatě jen vyhypovaná kriminálka. Ono se na tom časem něco změní?

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Asi se nic nezmění, je to "jen" drsná kriminálka s výtečnými dialogy a skvostným obsazením :D :D.

      Smazat
    2. Díky. Tak to není nic pro mě ;-) Když Hannibal začínal, doufal jsem spíš v něco víc na pokračování, takové Mlčení jehňátek na pokračování... :-)

      Smazat
    3. To možná později, další řady by se měly inspirovat knižními předlohami (a závěrečná by měla být opět originální).

      Smazat

Děkujeme za Váš názor.