čtvrtek 25. února 2016

Recenze: Případy 1. oddělení - 5 důvodů, proč byla druhá série tak vydařená

Případy 1. oddělení sice definitivně skončily, ale chvály na ně nebude ještě dlouho dost. Co se nám na nich líbilo nejvíc?

Recenze: Případy 1. oddělení - Slepý svědek. Jak se podařil start druhé série?

1) Odbornost

Na každém dílu bylo znát, že Případy 1. oddělení vznikly spoluprací scenáristy Jana Malindy s odborníkem, skutečným šéfem pražského 1. oddělení Josefem Marešem. Praxe ze seriálu byla cítit v celých scénách porad, v rozdělení rolí a práce jednotlivých kriminalistů i v jejich hantýrce. Nechyběly naprosto obyčejné zádrhely, papírování a byrokracie. Netlačilo se tu na pilu s akčností, naopak se podařilo ukázat, že policejní práce je z velké míry o mravenčí trpělivosti, důslednosti a někdy i štěstí.



2) Přesvědčivost

Přesvědčivost pramenila samozřejmě hlavně z odbornosti, ale nejenom z ní. Přestože se seriál v podstatě vůbec nevěnoval osobnímu životu kriminalistů, podařilo se scenáristům ve spolupráci s herci a režiséry vytvořit tým plný věrohodných postav. Ani jste nikdy nemuseli pracovat na kriminálce, aby vám jednotlivé charaktery byly povědomé. Současně ale nikdy nebyly černobílé (možná jen škoda, že se nenašel aspoň jeden případ, kdy by měl Korejs výrazně pravdu a Kozák se spletl).

Navíc se autorům podařilo do seriálu dostat hromadu malých detailů, které seriálu vdechly život - nákupy baget, vzájemné konzultace při řešení případů, nakukování přes rameno, hraní karet na počítači a desítky dalších drobností, díky kterým 1. oddělení působilo tak přesvědčivě.

Největší podíl na tom všem měly ale dialogy, které na české poměry byly až z kategorie zázraků (srovnejte s V.I.P. vraždami), civilní, živé, úderné a často i výborně pointované. V druhé řadě došlo v tomto směru ještě k výraznému zlepšení a snesly by už srovnání s tím nejlepším, co v tomto žánru vzniklo třeba v americkém The Wire (byť The Wire je svými kvalitami jako celek ještě o velký kus dál). Nepamatuji, kdy naposledy byl český seriál tak dobře napsaný.



3) Herci

Kreativnímu producentovi Michalovi Reitlerovi a jeho týmu se podařilo dát dohromady vynikající obsazení, které namíchalo velké hvězdy s méně známými tvářemi. Těžko odhadovat, kolik si toho upravili herci do pusy nebo zda byly dialogy opravdu tak skvěle napsané (a je to vlastně jedno), jisté je, že v Případech 1. oddělení se nenašel jediný slabý herecký výkon. Výborní herci vdechli svým postavám přesvědčivost a hlavně lidskost.

A zdaleka nepřekvapily jen ty méně známé tváře jako famózní Miroslav Hanuš coby sviňák Korejs (doktor Cvach mezi kriminalisty, aspoň že do toho lejna na konci stoupl:-D). Kdo by čekal, že zrovna Bolek Polívka vytvoří další z typicky českých laskavých a moudrých kriminalistů, na které budeme ještě dlouho vzpomínat?  Filipovi Blažkovi jsem roky nemohl přijít na chuť a málokdy jsem mu jeho drsňáckou polohu věřil v jiných seriálech, tady byl ale naprosto přesvědčivý a herecky vyzrálý. Miroslav Vladyka znovu dokázal, že i v malé roli se dají dělat zázraky. Petr Stach, kterého jsem do 1. oddělení příliš nevnímal, dostal v druhé sérii výborně napsanou linku řešení jednoho případu napříč několika díly a tuhle velkou šanci dokonale využil. Asi nejplastičtější a charakterově nejbarevnější postavu dostal Igor Chmela - a zvládl ji skvěle. A pak je tu samozřejmě Ondřej Vetchý, jistota a hvězda, která společně s Bolkem seriál táhla.

Zapomenout bychom neměli ani na všechny menší a často hvězdně obsazené role (Igor Bareš, Sabina Remundová) a neodpustím si vyzdvihnout naprosto skvělého Romana Luknára v roli vraždícího manžela. Za takové výkony se v zahraničí dávají ceny za výkon ve vedlejší roli.



4) Režie

Preciznost v pojetí se neprojevila jen ve scénáři. Případy 1. oddělení byly s velkou pečlivostí i režírovány (a k tomu je třeba připočítat i všechny podřízené výrobní složky). Na rozdíl od mnoha jiných seriálů se tu nešetřilo exteriéry, doslova jsem se radoval u každého establishment shotu (na což se v Česku zhusta a zvysoka kašle) a lehce rozhýbaná kamera nikdy nepůsobila, jako by si tu někdo za každou cenu hrál na Paula Greengrasse. Přesně se podařilo trefit a hlavně držet obrazovou poetiku seriálu tak,  aby působil stejně živě a přesvědčivě jako dialogy, navíc se tu na české poměry opět nadstandardně dobře pracovalo s poměrem celků a polodetailů a také se střihem (časté prolínání zvuku z jednoho obrazu do druhého). S výborným scénářem a obsazením se zdá, že tu nešlo nic pokazit, protože všechno šlapalo samo, ale právě to je známkou výborné režie.



5) České pojetí

Nejsem žádným velkým zastáncem ,,české" poetiky. Upovídané,  žánrově nejasně ukotvené vyprávění bez hran, s troškou dramatu a troškou humoru není něco, co bych vyhledával hlavně proto, že za posledních dvacet pět let došlo k jeho velké inflaci. Na druhou stranu, když se to podaří, nemá to chybu.  A  prvnímu oddělení se to podařilo. Vznikl seriál, který řemeslně zvládl žánr, aniž by přitom za každou cenu kopíroval americké vzory. Autoři si našli českou cestu a skrz typicky české postavy, české prostředí a český humor navázali na to nejlepší v české televizní krimi - Hříšné lidi města pražského a první série Četnických humoresek. Zatímco postavy mladších detektivů vnášely do dílů akčnost, především Bolek Polívka a částečně i Miroslav Vladyka obstarali v Česku tak oblíbenou chápavou, milou a klidnější strunu. A fungovalo to.


Verdikt

Zatímco první série se ještě hledala a začátek druhé vypadal, že tvůrci příliš natvrdo skočili do konfliktu mezi Kozákem a Korejsem, s odstupem je druhá řada Případů 1. oddělení to nejlepší, co tu za velmi dlouhé roky v žánru televizní krimi vzniklo. Vynikající, realisticky působící scénáře, kterým nechybí ani občasný smysl pro humor (scény jsou opravdu pointované, na české poměry naprosto nevídané) jsou ještě umocněné precizní režií a hereckými výkony a výsledkem je seriál, který si svých závěrečných 1,9 milionů diváků zasloužil jako málokterý. Často jsme na gorille nekompromisní, protože nás rozčiluje tupost a řemeslná odbytost české produkce, o to větší radost ale mám, když se najde seriál, který ukazuje, že to jde, když se chce. Ano, našly by se tu drobné chyby v tempu a někdy byla realističnost na úkor dramatičnosti, ale nic z toho nestojí za rozebírání a kritiku. Troufám si tvrdit, že jsem viděl všechny zásadní kriminální seriály ze světové produkce za posledních 10-15 let a nemám pocit, že bych se u tohoto domácího seriálu bavil méně. Případy 1. oddělení jsou - nejen na české poměry - skvěle a poctivě odvedená práce. Klobouk dolů pánové a dámy.

Hodnocení: 9/10

2 komentářů:

  1. Musím říci, že s recenzí naprosto souhlasím.

    OdpovědětVymazat
  2. Od Četnických humoresek první koukatelný a hlavně zajímavý český seriál. Recenze sedí.

    OdpovědětVymazat

Děkujeme za Váš názor.