Recenze: Sněžný drak - Nejlepší česká epická pohádka za posledních pár let? Ano, nebo ne?

Včera jsem v recenzi na Ducha nad zlato zmínil pohádkovou tradici České televize. Přesto ČT pravidelně dodržuje ještě jednu tradici, která není na první pohled zase tak zřejmá. Tou tradicí míním fakt, že jedna pohádka je vždy kvalitativně o několik tříd horší než ta druhá. Tentokrát si Černého Petra vytáhl Duch nad zlato, protože ve srovnání se Sněžným drakem nemá absolutně žádnou šanci. Na druhou stranu Duch je pohádkou humornou, zatímco Sněžný drak se dá označit za pohádku epickou. Dnešní recenze tedy bude tuto pohádku posuzovat pouze jako epický příběh a nebude jej srovnávat s pohádkami postavenými na humoru (do nich řadím i Andělá Páně, kdyby to chtěl někdo v diskuzi použít proti této recenzi).

Rozpočet se pozná

Nejprve musím zmínit metlu novodobých českých pohádek. Zatímco kdysi se točili i excelentní české sci-fi komedie za pár šupů, dnes je hrozně těžké sehnat peníze na jakékoli natáčení, natožpak na natáčení epické pohádky. No a když se rozpočet sežene, většinou zradí scénář. Přesně to se stalo pohádce Micimutr z předloňského Štědrého večera. Triky byly nadprůměrné, ale scénář nestál za nic. Producent s režisérem Sněžného draka měli v tomto ohledu na obou frontách větší štěstí.

Díky většímu rozpočtu dostala druhá premiérová pohádka roku 2013 slušivý filmový kabátek a efekty byly více než ucházející. Dokonce bych se většinu z nich v rámci české kinematografie nebál označit za nadprůměrné. A co se scénáře týče, ten se víceméně tak povedl. Vůbec poprvé za dlouhou dobu se tvůrcům nové pohádky podařilo skloubit dobrou technickou stránku s příběhem, který za něco stál a dával mi jako divákovi smysl. Princezna se pokouší zlomit kletbu svého milého, musí podstoupit těžké zkoušky odvahy, přičemž se ukáže, že její milý je srab, aby vzápětí svá zaváhání napravil. To je klasický motiv všech možných pohádek a nutno podotknout, že fungující. Fungoval i v tomto případě.

I po herecké stránce byla pohádka Sněžný drak daleko lepší, než jsem očekával. Téměř všichni si své role odehráli se ctí, jen na Pavlu Tomicovou jsem již dlouho alergický a její přehrávané šaškování se mi nelíbí. To je však pouze můj osobní pocit.

Dostal drak na frak?

Přestože jsem doposud pouze chválil, musím zmínit hned tři zásadní problémy, které s novou pohádkou Eugena Sokolovského ml. mám.

Problém č. 1: Stárnutí. Posun o dvacet let v úvodu pohádky se tvůrci pokusili vyřešit narostlými vousy mužských hrdinů, případně změnou jejich barvy. No jo, jenomže co s ženami? Taková Pavla Tomicová zůstala úplně stejná a trocha make-upu by jí rozhodně neusškodila. Stejně tak závěrečný posun o dalších několik let a postava rádce ztvárněná Arnoštem Goldflamem. Vzhledem k tomu, že mladá princezna vypadala tak alespoň na šest let, čekal bych, že bude i rádce daleko starší, ne na chlup stejný, jako před lety.

Problém č. 2: "Jé, hele, to je kůň!" a proměna prince Jana. Občasné nelogičnosti u pohádek přehlédnu, ale nechápu, jak může princezna zvolat: "Jé, hele, kůň!", když se u ní a prince Jana po ránu na opuštěné louce objeví vyhřebelcovaný a osedlaný kůň. Ještě více nechápu, jak na něj můžou oba s klidem nasednout a vůbec se nezeptat, kde se ten kůň vlastně vzal. A snad ani nemá cenu zmiňovat, že úplně stejného koně jim následně daroval hostinský a ani jednomu z dvojice nepřišlo divné, že byl kůň stejný, dokonce i se stejným sedlem.

Pozastavit se musím i nad proměnami prince Jana. Jednou je řečeno, že se musí měnit pouze o půlnoci, ale pak je ukázáno, jak se probouzí v objetí princezny na tom samém místě, na jakém ulehli. Proměnil se vůbec? A jestli ano, to se mění i s oblečením?

Problém č. 3: Délka. Ačkoli oceňuji epičnost této pohádky, musím přiznat, že je až moc dlouhá, a přitom by se dalo krátit. Osobně bych se zbavil všech scén s druhým rádcem, který byl zbytečný a pro děj nepodstatný, jen překážel a natahoval stopáž. Zoufalý král přišel o dceru a neschopný rádce šaškuje s mapou. Za to by mělo následovat jedině šmik! a hlavička pěkně dolů. Stejně tak zbytečná byla přítomnost dvou komických princů v podání Tomáše Matonohy a Pavla Lišky, oba příběh pouze prodlužovali.

Verdikt

I přes nedokonalosti je pohádka Sněžný drak vzorem pro tvůrce dalších epických pohádek. Příběh se vyvíjí, triky (až na závěrečný souboj draků, i když i ten byl v rámci českého rozpočtu ještě ucházející) jsou nadprůměrně dobré a herecké výkony hlavních představitelů také. Jen budete muset omluvit, že všichni princové vypadají na čtyřicet. Pro mě osobně se v rámci epických pohádek jedná o veliké překvapení a konečně první titul po dlouhé době, který dokázal vybalancovat scénář s vizuálem.

Hodnocení: 8/10

Jak se pohádka Sněžný drak líbila vám?

Foto: Česká televize