sobota 6. ledna 2018

TOP 5: Nejhorší filmy roku 2017

Filmový rok 2017 se podle mě velmi vyvedl. Do českých kin během něj zavítalo značné množství kvalitních filmů, z nichž mnohé bych se nebál označit za vynikající a schopné přetrvat v divácké paměti více než jednu sezónu. Urodilo se však i pár filmů z opačného konce kvalitativního spektra. A s politováním musím konstatovat, že velká část z nich je domácího původu. Česká kinematografie za sebou totiž dobrý rok určitě nemá, což potvrzuje i můj žebříček, v němž převládají právě filmy z naší produkce. Samozřejmě je obtížné porovnávat snímky, které vznikly v naprosto odlišných produkčních podmínkách mezi sebou. Z toho, co jsem viděl, ale zkrátka nemohu vybírat jinak.


5) Zahradnictví: Dezertér (r. Jan Hřebejk)


Tvůrčí duo Hřebejk-Jarchovský bezpochyby má za sebou řadu jak kvalitativních, tak diváckých úspěchů. Se svým ambiciózním projektem, trilogií Zahradnictví, ovšem tito dva pánové ošklivě narazili. Zkušení tvůrci, na jistotu obsazení herci (snad s výjimkou chudáka Ondry Sokola) a slušný rozpočet jsou faktory, které měly zajistit kvalitní podívanou, návaznost na Pelíšky zase divácký zájem. Ani jedno z toho nevyšlo a nejvíce je to patrné na prostředním dílu trilogie, Dezertérovi. Herecká exhibice Jiřího Macháčka je (stejně jako zbylé dva filmy) po dramaturgické stránce zcela rozpadlým počinem, který trpí přesně opačným problémem než zbytek trilogie. Ten moc nemá, co vyprávět, Dezertér by toho zase chtěl říkat tolik, až se ve změti postav a motivů načisto utopí, aniž by je rozpracovával zajímavým, nedej bože logickým způsobem. Rodinný přítel i Nápadník jsou taky slabé filmy, z Dezertéra ale tvůrčí bezradnost ční suverénně nejvíc.

4) Milada (r. David Mrnka)


Au! O Miladě jsem si myslel, že bude tím českým filmem, který trochu zachrání závěr roku, přeci jen měl debutující David Mrnka v rukávu zatraceně silné téma, slušnou hereckou gardu a světový potenciál, který byl podpořen obsazením sošné izraelské herečky Ayelet Zurer do hlavní role a produkční záštitu slovutného Netflixu. Výsledek je nicméně až urážející zoufalost, která stvrzuje neschopnost českých filmařů v posledních letech – natáčet kvalitní životopisy. Milada tvoří spolu s Lídou Baarovou a Masarykem vskutku nešťastný triptych filmů, které nepěkným způsobem bulvarizují naši historii. Mrnkův podivný patvar nezabijí zdaleka jen nešťastné postsynchrony (i když netvrdím, že vidět film v originálním znění by neprospělo), ale především nemohoucnost tvůrců po stránce jakékoliv kontextualizace toho, co se ve filmu děje. Dovolím si tvrdit, že i divák slušně obeznámený s událostmi okolo Milady Horákové bude mít v mnohých momentech problém zorientovat se, co se ve filmu vlastně děje. Jak pak chce tuto osobnost představovat zahraničním divákům? Tyto ambice Milada evidentně má, o to větší selhání představuje. Zároveň její vznik znemožňuje, aby se v blízké době bezpochyby silného námětu chopil někdo schopnější a natočil o Horákové film, který by byl hoden jejího odkazu.

3) Transformers: Poslední rytíř (r. Michael Bay)


S velkou nadsázkou americká obdoba Zahradnictví. I když jsem byl po únavném Zániku přesvědčen o tom, že hlouběji už tato série klesnout nemůže, opak byl pravdou. Kdysi slovutný Michael Bay v Posledním rytíři již naprosto rezignoval na jakákoliv pravidla vyprávění a kontinuitu v rámci jím vytvořeného filmového univerza, aby diváka zahltil velkolepými, s bravurou inscenovanými, ale nejpozději po hodině už zoufale monotónními atrakcemi, které jsme už viděli čtyřikrát předtím. A klidně řeknu, že lépe. Bay ani Transformers se nikam neposouvají, předvádějí stále dokola to samé, jen hůře odvyprávěné a popírající samo sebe. Vyplodit v rámci hollywoodské produkce něco tak zmateného a postrádajícího řád je asi do určité míry možné brát jako subverzivní taktiku. I kdyby to ale byl Bayův záměr (jakože o tom silně pochybuji), je to více než cokoliv jiného především otravné. Bumblebeeho už příští rok opravdu vynechám.

2) Padesát odstínů temnoty (r. James Foley)


Abych upřesnil předchozí srovnání Transformers se Zahradnictvím – Poslední rytíř je obdobou Dezertéra, Padesát odstínu temnoty zase Rodinného přítele. Jen je tento sequel pochybného fenoménu ještě mnohem, MNOHEM prázdnější. Tvrzení, že se v tomto filmu nic nestane, opravdu není přehnané, protože i když se v mnoha chvílích může zdát, že se schyluje k nějakým příběhovým peripetiím, jsou zase rychle zahnané do kouta a ve filmu už se neobjeví. A nikdo je dál neřeší. Stejně jako tady já nebudu řešit chování a způsob prezentace hlavní hrdinky nebo co o současné populaci vypovídá fakt, že je za tento (hodně-hodně-hodně) soft-erotic-cosi brak schopna utratit 380 milionů dolarů. Tak to zkrátka je. Jen mě mrzí, že když už se na jeho natočení najmou relativně schopní tvůrci (James Foley opravdu není špatný režisér) a velká část publika na film jde jenom proto, aby se pobavila na jeho účet, nepřistoupí se k látce alespoň trochu podvratně. Tohle šolíchání je prostě a jednoduše nuda, a když ve filmu, který se prezentuje jako něco odvážného a kontroverzního, začne každých deset minut hrát popová odrhovačka, je něco strašně špatně.

1) 8 hlav šílenství (r. Marta Nováková)


Chápu, když na filmu děláte (pravděpodobně s různými časovými prodlevami) celých devět let, pravděpodobnost toho, že se vám ve finále rozpadne pod rukama, je poměrně vysoká. Zároveň věřím tomu, že v prvopočátku měla režisérka Marta Nováková nějakou koncepci, jejíž realizace mohla stát za to. V této podobě ale představuje 8 hlav šílenství nekoukatelný bordel, ze kterého občas vykoukne hezký nápad, který je ale okamžitě překryt haldou naprostých tvůrčích omylů a kroků vedle. Ten největší? Obsazení Anety Langerové do hlavní role, Aneta by měla už navždy zůstat u zpěvu a před kamerou se neukazovat. Těch dílčích je tolik, že je opravdu nemá cenu vypisovat. Nápad udělat životopis jinak mi rozhodně imponuje, bohužel tato experimentální cesta krutě nevyšla a vyvolává v divákovi v lepším případě soucit s tvůrci, v tom horším pak mimoděčné záchvaty smíchu. Protože tohle má do celistvého filmového díla hodně daleko, tohle je série možná odvážných, určitě ale nepovedených tvůrčích voleb, které by bylo lépe nerealizované.

Které filmy z roku 2017 nejvíc znechutily Vás?


9 komentářů:

  1. 1) Poslední z Jediů 20%
    2) Král Artuš 40%
    3) Piráti z Karibiku 50%

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Di vem si kvera a zabij se

      Vymazat
  2. thor ragnarok a logan

    OdpovědětVymazat
  3. Justice League, Last Jedi, Piráti a i ten Artuš, ale od něj jsem to čekal narozdíl od prvních jmenovaných. A pak samozřejmě Transformers, nevím proč jsem si to vůbec pouštěl.

    OdpovědětVymazat
  4. Strážci Galaxie 2 a Star Wars Poslední z Jediů :(

    OdpovědětVymazat
  5. 1) Rings
    2) Dark Tower
    3) Wonder Woman
    4) Power Rangers
    5) Justice League

    Samozřejmě jsem neviděl všechno, ale většinu hollywoodské produkce ano. A dodám, že jako fanoušek DC a Kinga mě můj žebříček hodně mrzí.
    Nicméně dát mezi nejhorší filmy roku SW, Artuše, Piráty nebo Logana je zcestné. Ano, nemusí sedět všem, ale filmařsky jsou prostě pořád jinde než třeba těch 5 co jsem vypsal já.
    Na druhou stranu, je možnost, že jste viděli jen samé pecky, že takto hodnotíte tyto (ikdyby jen lehce) nadprůměrné snímky.:)

    OdpovědětVymazat
  6. Jsem rád, že jste zmínil Ondru Sokola :D Nechápu, jak se ten blb stal tak popuárním, v partičce je asi nejvtipnější, protože mu jde ta trapnost, ale jinak je děsivej...

    OdpovědětVymazat
  7. Last Jedi jednoznačně sračka roku!

    OdpovědětVymazat
  8. matka! - jedinej film, kterej mě znechutil přímo doslova

    OdpovědětVymazat

Děkujeme za Váš názor.