Recenze: Maggie má plán – Dobře obsazená kopie slabších filmů od Woodyho Allena

V horkém létě, kdy jsou kina přeplněna velkolepými blockbustery, vždycky potěší, když si člověk může zajít na něco komornějšího. Třeba na vztahovou konverzačku, která je příjemně obsazená a točí ji režisérka, která má s podobnými filmy zkušenosti. Což je případ filmu Maggie má plán od Rebeccy Miller. Ta natočila několik komorních romantických komedií, například Soukromé životy Pippy Lee (2009). Tentokrát sehnala skutečně lákavé herecké osazenstvo včele se sympatickou Gretou Gerwig a neselhávajícím Ethanem Hawkem a natočila lehce neurotickou a upovídanou komedii ve stylu Woodyho Allena. Bohužel spíše ve stylu jeho posledních, slabších kousků.

Vykonstruované až běda

Zápletka se točí okolo mladé newyorkské učitelky Maggie (Greta Gerwig), která moc touží po dítěti a rozhodne se, že se stane svobodnou matkou. Tohle rozhodnutí ale vezme za své ve chvíli, kdy potká ženatého, ale šarmantního antropologa Johna (Ethan Hawke). Ten se cítí být omezován svou manželkou (Julianne Moore), která v něm dusí jeho spisovatelské ambice a rozhodne se ji kvůli Maggie opustit.

Je třeba ocenit, že tuhle velmi klasickou dějovou skladbu si film odbude velmi brzy a poté, co se Maggie a John dají dohromady, se vydá směrem, který je od zbytku žánrové produkce značně odlišný. O to větší je ale škoda, že celá zápletka s Magiiným plánem z názvu chce být tak moc zajímavá, až je nevěrohodná. A ve druhé polovině ji tvůrci ženou do takového extrému, až začne být vyloženě k smíchu. A přes veškerou snahu o to být originální se film nevyhne tomu, že je stejně předvídatelný až běda. Během půl hodiny vyloží tvůrci na stůl všechny karty, které mají, a nebýt jednoho zvratu, který dělá ze dvou hlavních ženských postav manipulativní mrchy a z Johna docela velkého blbečka, celý film by vlastně byl úplně o ničem. Protože už z expozice si divák zvládne bez větších problémů představit, kam snímek směřuje a jaký druh happy-endu nás na konci čeká.

Zajímavý styl

Body k dobru film získává díky nekonvenčnímu způsobu práce se snímáním, které mu dodává poměrně osobitý feeling. Časté jsou tady přetahované záběry, jízdy kamery během dialogu, kdy například chvíli vůbec nevidíme postavy, které spolu mluví, ale kamera se soustředí na zdánlivě nesouvisející místa nebo osoby. S tím souvisí i hezká práce s ikonografií New Yorku, do kterého je příběh filmu zasazen. Ve výsledku ale stejně všechny tyhle stylové hříčky působí samoúčelně, protože film nikam neposouvají, ani z nich nic nevyplyne.

Opravdu mi připadalo, že Maggie má plán natočil Woody Allen v jedné ze svých slabších chvilek. Nese s sebou totiž hodně nešvarů, které v poslední době pronásledují filmy tohoto slavného tvůrce – vykonstruovaná zápletka, předvídatelnost, snaha napsat originální postavy, které jsou ale nakonec nesnesitelné… To jsou problémy filmů jako Iracionální muž, Kouzlo měsíčního svitu nebo Sólokapr. A stejné problémy má i Maggie. Určitě vyloženě neznechutí, ale člověk má po jejím zhlédnutí takovou zvláštní pachuť, že je vlastně úplně zbytečná.

Verdikt

Nemastné, neslané romantické povídání, které by chtělo být originální, ale až příliš se o to snaží. Takže je nakonec spíš směšné než vtipné, přes snahu jít trochu jinou cestou než ostatní stejně až příliš předvídatelné a s nesympatickými postavami. Což je u komediální romance velký problém.

Hodnocení: 5/10