Návrat Petera Jacksona do Středozemě byl povedený. Hobit: Neočekávaná cesta byl zábavný i vizuálně a hudebně poutavý, přesto by se našlo pár nedotažeností, které ovlivnily celkový dojem.
Na filmu se odrazilo to, že jedna ne úplně obsáhlá kniha byla rozťata do tří filmových dílů (respektive do dvou, třetí Hobit se inspiroval u Tolkienových poznámek), což vyústilo v relativní dějovou prázdnost Neočekávané cesty, takže se chvílemi zdálo, že spíše sledujeme zdlouhavý výlet partičky trpaslíků a hobita a ne velkolepé dobrodružství.
Druhou bolístkou bylo, že bez ohledu na více než štědrou stopáž, nebyla některým postavám věnována dostatečná pozornost a tak například v případě trpaslíků bylo velmi těžké je od sebe rozeznat, protože se většinu času pohybovali na pozadí a do děje příliš nezasáhli.
Bohužel, ani Šmakova dračí poušť se těmto negativů nevyhnula. Je sice pravdou, že je o poznání dynamičtější a akčnější, ale pokud jde o samotný příběh, tak se toho moc nestane a za cca 160 minut se neodehraje zrovna velké množství důležitých událostí. Dojde k několika zlomovým momentům, ale pár z nich je docela roztahaných a mírnější prostříhání by filmu asi neuškodilo, možná právě naopak.
Opět sledujeme výpravu třinácti trpaslíků, hobita a čaroděje, kteří putují do nitra Osamělé hory, aby na trpasličí trůn usedl právoplatný král.
Jackson tentokráte nabízí o něco více akčních pasáží, které obvykle zajišťuje dvojice, která v knize nefiguruje, ale ve filmu ano. Je to Legolas (Orlando Bloom) a nová hrdinka Tauriel (Evangeline Lilly). A jak bývá u Petera zvykem, tak z elfů udělal superválečníky, kteří provádějí hodně divoké kousky. Někdy až moc divoké. Občas jsou jejich aktivity hodně přepálené.
A zase ti "bezejmenní" trpaslíci
Není žádný tajemstvím, že Peter Jackson je vizuálně zdatný režisér a právě v druhém Hobitovi to rád zdůrazňuje, takže pro diváka připravil několik velkolepých momentů. Musí se mu nechat, že bojové scény jsou obvykle přehledné, člověk se neztratí v tom, co se děje.Pokud jde o 3D, tak není příliš okaté a opravdu si ho všimnete jen v pár okamžicích (při náletu včel a když vám Šmak strčí čumák „před obličej"). To jestli je to dostatečné využití třetího prostoru, to už necháme na posouzení vám.
Speciální efekty jsou na více než slušné úrovni, ale je tu pár scén, které by si zasloužily menší dopilování. Ne všechny triky vypadají excelentně.
Co nás ale zklamalo více, je totožný problém jako u jedničky. Opět se tu promenáduje hromada postav a opět si svých patnáct minut slávy užije jen menší část z nich. Jackson měl k dispozici 161 minut, tedy dostatek času, aby se mohli předvést všichni členové výpravy, ale nedošlo k tomu. Někteří trpaslíci jsou tu opět jen do počtu.
Petere, co ten konec?
Scénář prostě není extrémně silnou stránkou Hobita a forma nám tu vítězí nad obsahem. Zrak si rozhodně užije, kombinace nádherných reálií Nového Zélandu a počítačových efektů je oku lahodící, ovšem až se člověk přestane opájet vizuálními laskominami, zákonitě mu musí dojít, že Šmakova dračí poušť je prvních pár desítek minut zbytečně rozvláčná a hromada postav je prezentována příliš povrchně a zběžně.Je sice fajn, že Jackson přidal Tauriel a Legolase, kteří jsou rozhodně zapamatovatelní (někteří zarytí fanoušci knihy z toho nadšení nebyli, ale dá se říct, že oba elfové byli do příběhu zakomponováni snesitelně a troška elfsko-trpasličí romantiky není špatná), ale možná měl více pozornosti věnovat hrdinům, které v knižním Hobitovi skutečně jsou, jenže ve filmovém působí jako „křoví".
Další věc, která nás nemile překvapila, byl konec. Ano, jde o druhý díl trilogie, takže se cliffhanger dal očekávat, ale současně jsme doufali, že finále bude natolik velkolepé, abychom bez skřípění zubů přežili otevřený konec. Ovšem to se nestalo a dění bylo utnuto ne ve zrovna vhodnou chvíli a my měli pocit, že jsme byli „podvedeni". K okomentování toho, v jaké fázi Šmakova dračí poušť skončila, si vypůjčíme hlášku slečny, která seděla za námi: „To si snad dělají prd*l."
Příspěvky
0 komentářů:
Okomentovat
Děkujeme za Váš názor.