pondělí 21. ledna 2019

TOP 5: Nejlepší seriály roku 2018

Rok 2018 je za námi a pořád platí, že žijeme ve zlatém věku ,,quality tv".  Tolik skvělých, chytrých, řemeslně zvládnutých, zábavných a přitom ,,nepovrchních" seriálů, vedle kterých filmy blednou závistí... a tak málo času.


V současné době produkuje televizní byznys kolem 500 anglicky mluvených seriálů ročně. Takže si nedělejme iluze, že kdokoliv z nás je schopen vidět je všechny. Ale pokusil jsem se vidět opravdu všechno, co nějakým způsobem aspirovalo na nejvyšší příčku a co se objevilo v žebříčcích jiných magazínů. A tady je mých top 5 seriálů za rok 2018.


1) Patrick Melrose


Věděl jsem, že Patrick Melrose bude nejspíš dobrý seriál. A že Cumberbatch v něm bude excelovat, protože to je prostě jeden z nejlepších herců své generace. To, co je na Patrickovi Melrosovi tak skvělé ale nejsou jeho drogově-alkoholické eskapády, které táhnou děj ze začátku. Opravdu silným se  tenhle seriál stává v posledních dvou dílech, kdy se všechno, co se dělo během předcházejících časových linií potkává a umocňuje, aby vyprávělo hořký a vlastně srdcervoucí příběh o tom, jak rodiče ubližují dětem a jak jsme všichni předurčeni k tomu, opakovat chyby svých rodičů a nebo udělat jiné chyby při pokusu být lepší. Každý z nás si nese sebou do života větší či menší citová zranění, křivdy a démony a v boji s nimi chvíli vyhrává, chvíli prohrává. Důležité ale je ten boj nevzdat. A Patrick Melrose si to během těch pěti excelentních epizod tak trochu vyžírá za nás za všechny. Pátý díl pecka!


2) The Haunting of Hill House


Hororový seriál, který se stal senzací letošního roku. The Haunting of Hill House je podobně jako Patrick Melrose jedním z těch kousků, které mají tu skvělou vlastnost, že s každou další epizodou vám vrací čas, který jste do nich investovali a jsou lepší a lepší. A jakkoli se to na první pohled nezdá, s Cumberbatchovým hereckým koncertem ho pojí mnohem víc věcí. Nechybí tu rafinovaná práce s časovými rovinami a především - jednotliví členové rodiny nejsou nic jiného, než další Patrickové Melroseové, zranění, bojující, jen bez onoho britského sarkasmu a ironie. Nesou si sebou všechnu tu rodinnou - vztahovou a genetickou - zátěž a snaží se prostě přežít. The Haunting of Hill House je sice poctivá duchařina, ale mnohem víc je to psychologický portrét jedné rodiny, jejího rozkladu a boje s jejími démony. To, že v tomto případě jde o paranormální jevy už je detail. Závěr poslední epizody je jedna velká katarze, která z vás ždímá emoce a nutí vás v bolestně očistném procesu přehrávat si souběžně vlastní život. Body navíc za skvělý nápad, aby Henry Thomas a Timothy Hutton hráli stejnou postavu! Na to, že jsem si prvních pár epizod říkal, že to zas taková pecka není, to  Haunting of Hill House nakonec dotáhl solidně vysoko:-)

3) The Deuce season 2


Miluju The Wire. Miluju neučesané seriály, které smrdí realitou tak, že ji cítíte přes obrazovku z toho, jak postavy mluví, co říkají, jak se chovají, jaká k tomu hraje hudba a jak je to natočené s citem pro detail. A tak není divu, že The Deuce mi učarovalo už loni a druhá série to jen potvrdila. Seriál z prostředí prostituce a pornografie na přelomu 70. a 80. let má všechno, co člověk od tvůrců The Wire čeká. Možná o něco pomalejší děj, protože v téhle mozaice je spousta postav a chvíli to trvá, než do sebe dílky skládačky zapadnou, výsledkem je ale neuvěřitelně živý obraz jedné doby a lidí, kteří na špinavých hlavních ulicích Manhattanu i v jeho  vedlejších uličkách, v zaplivaných hampejzech, porno kinech, ,,filmových" studiích, barech, gay barech a policejních stanicích žijí své životy a bojují za své sny. James Franco a především Maggie Gyllenhaalová jsou skvělí a druhá série je podle mě ještě o něco lepší než ta první.

4) The Kominsky method


Po všech těch depkách trochu světla a duhy, na které přijíždí famózní a neodolatelný Michael Douglas obtěžkán problémy s prostatou, ale také za vydatné podpory Alana Arkina. Netflix na nás vypustil seriál, který okouzlujícím způsobem míchá důchodcovskou skepsi podzimu života s chutí ještě to nezabalit. A Michael Douglas - nejspíš i díky tomu, že sám úspěšně zvládl před časem boj s rakovinou - je v téhle roli hereckého učitele prostě geniální. Hodně za to může  i výborně napsaný scénář, za kterým nestojí nikdo jiný než Chuck Lorre (společně s dalšími scenáristy), který sype jednu zábavnou situaci za druhou (nejlepší jsou ukázky z hereckých kurzů) a výsledek je prostě zaručená denní dávky dobré nálady a balzám na duši. Jak komediální seriály moc nesleduji, tohle mi udělalo opravdu radost. Škoda malého počtu dílů, ale čeká nás druhá série, takže o to víc se můžeme těšit.

5) Escape At Dannemora


Famózní Patricia Arquette, která od hloupoučké, ale milé a sexy Alabamy v Pravdivé romanci před 25 lety ušla velký kus cesty, nebojí se a hraje tak trochu její 50letou realističtější a obyčejným životem opotřebovanou verzi. K tomu skvělý Benicio Del Toro, který mě už dlouho nebavil tak, jako právě tady, kde má jeho minimalistické přesné herectví a uhrančivé charisma příležitost vyniknout.  Nesmíme  zapomenout na pečlivě vystavěný scénář, skvělou kameru, výběr hudby, velkorysou výpravu a především samozřejmě neuvěřitelnou režii Bena Stillera, který jako režisér šokujícím způsobem vyzrál a jeho přítomnost je cítit ve všech složkách.  Escape At Dannemora je seriál, kterému nemám co vytknout, tolik kvalitního filmového řemesla, které se vzájemně umocňuje, až získává uměleckou hodnotu, jsem už dlouho neviděl. Už jen samotné zachycení fungování života ve vězení je něco, co člověku svým rozsahem od drobných detailů až po epické celky bere dech. Od začátku do konce krásně špinavé, realistické, civilní, divácké, ale nepodbízivé, kvalitní, ale nikoliv uměle artové.
Doufal jsem v hodně, dostal jsem ale mnohem víc. A fakt, že jde o seriál podle skutečné události, už je pouze třešinka na dortu, která vás jen tu a tam nutí kroutit nevěřícně hlavou a ověřovat si fakta na internetu. Stiller věnoval tomuhle svému dítku obrovské množství pečlivosti, což je patrné i z toho, že režíroval všech sedm částí, přičemž běžné je, že se epizody rozdělí a každý režisér dá zhruba dvě.  A zatímco u každého z předchozích čtyř seriálů byly pasáže, kdy jsem trochu polevil v pozornosti, Útěk z vězení Dannemora má po celou dobu to správné tempo, dostatečně rozvolněné, aby nic nebylo odbyté, ale přitom s permanentním napětí, kdy každá scéna má svůj smysl a nikdy nemáte pocit, že se jen ,,honí" stopáž nebo neúměrně natahuje. Napětí od první do poslední minuty a nejlepší seriál (resp. minisérie-resp. sedmihodinový film) roku 2018.

Těsně se nedostali:

Narcos: Mexico, Sharp Objects, Castle Rock, The Alienist, The Terror, Bodyguard, Westworld 2

Co bavilo nejvíc vás?

2 komentářů:

  1. Hezky clanek ,ale mate tam jednu chybicku v Escape At Dannemora nehrala Rosanne Arquette nybrz Patricia Arquette.

    OdpovědětSmazat

Děkujeme za Váš názor.