neděle 19. března 2017

Recenze: Kráska a zvíře – jak se podařil megalomanský hraný animák s Emmou Watson?

Popelka utržila přes půl miliardy dolarů a svou modernější stylizací, která se přitom stále věrně držela původní disneyovky, si získala srdce spousty lidí. Kniha džunglí zvládla z kin vydojit téměř 967 milionů a díky famóznímu technickému zpracování (a věrností původní disneyovce) se z ní v budoucnu pravděpodobně stane nesmrtelná klasika. Kráska a zvíře překoná hranici jedné miliardy dolarů a… jak se povedla?


Příběh není třeba představovat ze dvou důvodů. Zaprvé, jde o Krásku a zvíře, nesmrtelnou legendu, která se již dočkala nesčetného množství filmových variací (za mě stále vede temná Herzova Panna a netvor). Zadruhé, opět jde o Disneyho adaptaci jejich vlastního animáku, která se svého předobrazu zuby nehty drží. Takže tu máme francouzskou vesnici s buranskými obyvateli včele s Gastonem (Luke Evans), který touží po místní krásce Belle (Emma Watson). Ta o něj nicméně nemá zájem, protože emancipace. Jednoho dne její otec (Kevin Kline) zabloudí na podivný zámek, kde kromě živých svícnů a hodin žije i princ, jehož čarodějnice kvůli jeho marnivosti a krutosti zaklela do podoby zvířete. Musí čekat, dokud se jej někdo navzdory jeho podobě nenaučí milovat…

Originalita nula, zpracování sto


Právě ten nový disneyovský princip (vezmeme něco, co fungovalo v animované podobě, a s minimální příběhovou invencí to velkolepě převedeme do hraného filmu) způsobil, že jsem se na Krásku a zvíře nadšením dvakrát netřásl. Popelka i Kniha džunglí byly fajn filmy, hezky odvyprávěné a luxusně zpracované, nic nového však nepřinášely. O Krásce a zvířeti se dá v podstatě říct úplně totéž. Jenže…

Disney dokázal svou snahu o přenesení animáku do normálního filmu právě tady dovést k naprosté pompézní dokonalosti. V tuto chvíli už ani tak nejde o to, že sledujeme recyklaci původního filmu, jako spíš o tu fenomenální produkční péči, která se filmu dostala a kterou si studio mohlo dovolit právě až tady, po úspěších předchozích filmů. Kráska a zvíře může někoho ve své opulentnosti až iritovat. Lokace jsou vypulírované do posledního detailu, davové scény a muzikálová čísla šlapou jako hodinky v dokonale inscenovaných choreografiích, vizuální efekty jsou na té nejvyšší možné úrovni, kostýmy, výprava i hudba jsou bez výjimky nádherné a patřičně pasující. Ano, je to všechno načančaný konstrukt. Přesto nepůsobí uměle, Kráska a zvíře není žádným vítězstvím formy nad obsahem právě díky tomu věčnému příběhu, který se ve vší té vizuální nádheře odehrává.

Popelka ani Kniha džunglí se v síle emocí a velikosti vyprávěné story nemůžou Krásce a zvířeti rovnat. Kenneth Branagh si může hrát na Shakespeara, Jon Favreau okouzlovat životným prostředím džungle, ale Bill Condon, který je oproti oběma zmíněným pánům jen průměrný řemeslník, dostal zkrátka látku, kterou stačilo držet onou pevnou řemeslnou rukou a nemohlo se nic pokazit. Po Loganovi jde o další důkaz toho, že k vytvoření špičkového filmu v rámci Hollywoodu není třeba osobitý autorský režisér. Stačí jasně vymezený koncept, pevná ruka studia a slušný tvůrce, který to celé udrží pohromadě.

Hraný animák v plné kráse


Kráska a zvíře se za svou v podstatě zakázkovou podstatu nestydí, naopak ji svými nepřekonatelnými produkčními hodnotami dává okázale na odiv a fakt, že v ní v podstatě není nic osobitého a překvapivého, divákovi bohatě vynahrazuje právě tím, že je v ní tolik atrakcí, až z nich přechází zrak. Mizanscéna je neskutečně vyplněná od prvního do posledního záběru titěrnými detaily, které jsou na velkém plátně až neusledovatelné. Zámek zvířete si komplexností tamního života a jeho vykreslením bez nadsázky v ničem nezadá s džunglí z, ehm, Knihy džunglí. Už od pohádkového prologu jsme zahlceni ohromujícími lokacemi, pak přepneme do neskutečně přepáleného muzikálového čísla ve vesnici, režisér do nás pere epické kamerové nájezdy jeden za druhým… Jde podle mého o maximum, jakého lze docílit při převodu animáku do hrané podoby. Zároveň je v tom Kráska a zvíře mnohem důslednější než třeba Popelka, více si uvědomuje své poetické základy a nebojí se na nich stavět. Takže písniček je spousta, kopírují se celé scény, ale je jim dán moderní lesk a švih dodávají nenápadné aktualizace postav, které film činí (na pohádku) překvapivě komplexním.

Tím rozhodně nemyslím nějakou komplexnost příběhovou, spíš komplexnost ve smyslu tvorby pohádkového fikčního světa. Kráska a zvíře je podle mého názoru vrcholem momentálního disneyovského trendu, ze kterého už není kam stoupat. Tento film představuje dokonalé vyvážení nesnesitelného kýče a studiové nesvázanosti s dobře odvyprávěným pohádkovým příběhem, na který se navíc neskutečně dobře kouká. Ještě trochu přitlačit na stylizaci a celá konstrukce by se zřítila jako domeček z karet. Ještě by ji možná jakž takž zvládali držet pohromadě dobře trefení herci (nejen Watson a Evans, ale i digitální nábytek srší charismatem), ale už by zkrátka zdaleka tak dobře nefungovala ta únikovost, kterou film dokáže zprostředkovat přes veškerý ten okázalý obal, který by teoreticky měl z fikčního světa vytrhávat. Naopak, stylizaci je snadné přijmout a ještě snadnější je jí podlehnout. Tak moc, že bych jí v kině klidně podlehl i podruhé.

Verdikt


Disneyovská imaginace v hrané podobě ještě nikdy nebyla důslednější a kouzelnější. Od Krásky a zvířete to už může jít jen dolů (aneb ohlášené adaptace Lvího krále, Mulan, Aladina atp. budou fungovat jen za předpokladu větší příběhové kreativity), jde ovšem o vrchol jak se patří, jemuž věnovaná produkční péče rozhodně nepřišla nazmar. Tady je povinnost jít do kina, protože hollywoodský velkokýč snad ještě nikdy nebyl svůdnější.

Hodnocení: 9/10

0 komentářů:

Okomentovat

Děkujeme za Váš názor.