Recenze: Zlo nikdy nespí - mohou sny ožívat? V hororové jednohubce ano

Hororů vzniká v posledních letech spousta, což má hned několik důvodů. Zaprvé jde o žánr, který se divákům nikdy neomrzí. Lidé se rádi bojí a právě hororové filmy jsou ideální ke skupinové návštěvě kina. Zadruhé lze film tohoto žánru natočit za relativně málo peněz. Lekačky nic nestojí, děsivých témat je spousta a jakkoliv jsou některá témata vytěžená až na dřeň, klasické hororové náměty si stále najdou své diváky. V neposlední řadě pak, kvůli neustávajícímu diváckému zájmu a nízkým rozpočtům, tyto filmy vydělávají svým tvůrcům peníze. Zlo nikdy nespí se z řady generických hororů cílených především na zisk vymyká originálnějším námětem a snahou vyprávět děsivý příběh jiným způsobem. Ne vždy se to ale tvůrcům daří.

Nový hororový tvůrce?

Režisér Mike Flanagan už má s žánrem zkušenosti, před Zlo nikdy nespí natočil dva méně známé horory Nepřítomnost (2011) a Oculus (2013). Na jeho novém snímku je znát, že umí budovat napětí a na malém prostoru vytvořit tísnivou atmosféru, což jsou důležité ingredience pro dobrý horor. Děj se točí kolem manželského páru (Kate Bosworth a Thomas Jane), kteří se po tragické smrti svého syna rozhodnou adoptovat jiného chlapce. Osmiletý sirotek Cody (Jacob Tremblay, který na konci minulého roku zazářil v oscarovém filmu Room) má pověst milého chlapce, který byl už několikrát adoptován, ale jeho pěstouni jej pokaždé z neznámých důvodů opustili. To nešťastné manžele neodradí, po seznámení se s Codym se navíc zdá, že k nim bez problémů zapadne. Po několika dnech ale zjistí, že s chlapcem v domě se kolem nich začínají dít podivné věci. Kdykoliv totiž Cody usne, jeho sny doslova ožívají v jeho okolí. A co začne krásnými motýly poletujícími kolem ústředního páru, se postupem času začne měnit v noční můru.

Horor, fantasy, nebo něco mezi tím?

Z podobného námětu by se dal vytvořit vizuálně i atmosféricky mimořádně působivý film, což se ale Flanaganovi daří jen napůl. Režisér zbytečně natahuje úvodní expozici, která se dala odvyprávět ve dvaceti minutách. Zlo nikdy nespí se ale rozjede až po hodině, ve které sledujeme opakující se Codyho sny a náznaky něčeho hrůzyplného, skrývajícího se v chlapcově podvědomí. Fantaskní téma ožívajících snů mělo potenciál stočit film od hororového žánru až k fantasy podívané, ale tvůrci zůstali na půli cesty. Nevytěžili jej ani zdaleka tak, jak mohli, protože divák sleduje stále ty samé výjevy. A ty mohou být působivé poprvé, možná i podruhé, ale s postupující stopáží začnou být monotónní. Postavy se – což je typické pro horory z posledních let – navíc chovají nelogicky, jen aby se délka filmu protáhla alespoň na slabou hodinu a půl.

Ocenit je ale třeba režisérovu slušnou práci s gradováním napětí a lekačkami. Ty jsou poslední dobou slabinou mnoha hororů, tento film ale naštěstí nestojí jen na přepáleném zvuku a nečekaném střihu. Tady se s napětím pracuje a každé divákovo leknutí má své opodstatnění. A přestože se úvodní hodina filmu dala prostříhat, divák díky precizně budované atmosféře a slušným hercům (především malý Tremblay) nemá moc šancí se nudit.

Verdikt

Vzhledem k potenciálu námětu se z filmu Zlo nikdy nespí dalo vytěžit více. I tak jde ale o solidní žánrový kousek, který je originálnější a technicky lépe zpracovaný než velká část jeho současné konkurence. A pokud režisér Mike Flanagan v příštích projektech lépe zvládne práci s postavami a tempem vyprávění, jeho další kariéru se vyplatí sledovat.

Hodnocení: 6/10