čtvrtek 17. dubna 2014

Recenze: Detektiv Downs - tak trochu jiný detektiv, který by vám neměl uniknout

Zapomeňte na geniálního Sherlocka Holmese i na elegantního a rezervovaného Hercula Poirota – hitem letošní sezóny je detektiv úplně jiného kalibru. A že bude hitem, potvrdilo už zvláštní uvedení filmu Detektiv Downs na letošním Febiofestu. Na poslední lístky se stála solidní fronta a sál byl řádně narvaný.


Robert Bogerud (Svein Andre Hofsø Myhre) provozuje soukromou detektivní kancelář, nicméně má nouzi o klienty. Není se čemu divit. Kdo by si najal detektiva, který trpí Downovým syndromem. Robertům úspěch nepředpokládá ani jeho otec Eddie (Per Schaanning), policejní vyšetřovatel, který syna v detektivní zálibě nijak nepodporuje. I přes neúspěchy se nakonec pro Roberta případ najde – záhadně se ztratí legendární krasobruslař Olav Starr a příbuzní si na případ najmou právě Roberta. Ten se do případu vrhne po hlavě – a s využitím jeho specifických vyšetřovacích metod.

Detektiv Downs může od začátku působit poněkud kontroverzně. Jednak kvůli postižení hlavní postavy, druhak proto, že Roberta ztvárnil Svein Andre Hofsø Myhre, který Downovým syndromem skutečně trpí. I přesto ale snímek nepůsobí nijak nuceně nebo nepřirozeně, naopak, výborně se bavíte, a to nikoli na účet hlavního protagonisty - Myhre je ve své první filmové roli překvapivě zcela suverénní a bezkonkurenční.  Velkou porci zábavy obstarávají hlavně výborně zvládnuté scény a vypilované dialogy – v případě hlavního hrdiny také typicky zadumané „detektivní“ monology. Režisér Bård Breien dokáže elegantně a s žertovným nadhledem vyprávět o věcech, které by nám v reálu komické vůbec nepřišly, naopak by vyznívaly spíš značně nevhodně.

Naštěstí nejde o typickou šablonovou detektivku s tragickým hrdinou – ač zápletka s typickými „rodinnými“ padouchy Ritou (Liv Bernhof Osa) a Larsem-Erikem (Nils Jørgen Kaalstad) tomu trochu napovídá. Příběh svižně odsýpá, vyhýbá se násilným scénám a naopak se poměrně s přehledem (a nadhledem) pouští do scén erotických. Celkově jde o vizuálně působivou, svěží komedii, plnou milého, ale občas i správně černého humoru, s dostatečně zajímavým příběhem a skvělým zpracováním.

Subjektivně šlo o jedno z největších překvapení letošního Febiofestu, kterého se hlavní protagonista spolu s režisérem a producenty zúčastnil. Pražáky navíc ve filmu potěší malé překvapení v podobě známých i méně známých pražských lokací. Hezkých nadprůměrných 8/10

1 komentářů:

  1. Dají se někde sehnat titulky ? Stačily by i anglické.

    OdpovědětVymazat

Děkujeme za Váš názor.