Gorilla.cz - vše o filmu a televizi.

Escaper dosluhuje z Karlových Varů

Předposlední den ve znamení masochismu.

Po nedělním vyčerpání jsem se rozhodl nadále se nepřepínat, do ničeho se nenutit a především se pořádně vyspat. To se víceméně podařilo, přestože mne úmorné vedro vzbudilo přeci jen o něco dříve, než bych si představoval. Když jsem se pak, vedro nevedro, opět pokusil usnout, vtrhnul do areálu stanového městečka ohromný černý hummer a v rámci propagace jakési dance party začal neustále dokolečka pouštět zremixovanou Smetanovu Vltavu.

To by vzbudilo i mrtvého (nejen Smetanu) a mě to definitivně vyhnalo do sprch a následně do města. Na úterý jsem si rezervoval jediný film a to Otázku života a smrti z roku 1946. Lístek jsem se tedy rozhodl vyzvednout až před projekcí další den a ve Varech jsem zamířil rovnou do Thermalu a následně do kongresového sálu na projekci snímku Alamar, který jsem si, stejně jako mnoho dalších lidí, zvolil především proto, že má pouze 70 minut.

Tváří v tvář bejvalce, spokojeně usazené v druhé řadě, jsem se rozhodl kašlat na vše a porvat se s tím a usedl jsem o pár míst vedle doufaje, že se třeba podaří navázat nějakou normální a alespoň trochu důstojnou konverzaci. Bohužel, než k tomu stačilo dojít, vystříkla mi napěněná pepsi přes půlku kongresáku. Poznámku „To by si snad ani nebyl ty" si po těch dvou letech mohla skutečně odpustit a mě to jen definitivně utvrdilo v tom, že tu skutečně nemám co dělat.

Přežil jsem Alamara (stejně to bylo dlouhé) a udal jsem lístek na film Čtyřikrát. Jednak jsem došel k závěru, že to bude nuda a druhak se mi nechtělo táhnout se půl hodiny do Puppu a pak zpět. Raději jsme zašli s pár přáteli a s Tuxem do hospody na pivo a kachnu. Měl jsem stále ještě dost mizernou náladu a dokonce i mé přátele, kteří se mě pokoušeli motivovat svojí dobrou náladou, jsem nakonec docela slušně demotivoval...

Sado maso je zábava

Pokusili jsme se odzkoušet nový iPhone 4 a natočit s Tuxem videoblog na téma Tom Cruise a jeho nový film Zatím spolu, zatím živí. Nahrávka existuje a bude po drobné editaci zveřejněna, došli jsme ale k závěru, že skutečně nejsme Fuka s Baldýnským a na jejich palce nemáme. Nakonec se tedy přeci jenom chýlíme i k psané recenzi.

Když už je zmínka o uchylování, dalším filmem, na který jsem se mimořádně těšil, byla světová premiéra českého dokumentu Nebe, peklo, zabývající se problematikou BDSM a lidmi v této komunitě. A protože jsem úchyl, krev je sexy a navíc jsem měl lístek, vydal jsem se na premiéru v nejmenším sále v Thermalu, totálně nevětraném kumbále označeném nápisem „Kinosál B".

A tento mimořádně zábavný dokument, v kombinaci s mimořádně zábavnou delegací a pokecem s tvůrci i protagonisty na verandě pro VIP mi zvednul náladu. Zatraceně mi ji zvednul. Vysmátý od ucha k uchu a div ne odhodlaný při nejbližší příležitosti se pověsit někam na hák jsem se opět s přáteli usadil venku před Thermalem, rozhodl jsem se vyčkat si na půlnoční představení Silničních her a čas si krátit popíjením zlatého chleba národa našeho a čekáním na příjezd Juda Lawa.

Začalo krápat, což nás ovlivnilo asi do té míry, že jsme se posunuli o dvacet čísel směrem pod deštník a klábosili jsme o všem možném. Především pak o dvou natáčeních, které bychom o prázdninách rádi realizovali. Jude přijel, ale fotky nestojí ani za zlámanou grešli.

Jak zní skejprovština?

Přátelé opustili před jedenáctou hodinou prostor a na mě přišla únava. Rozhodl jsem se udat lístek na Silniční hry a MHD busem se svézt do stanu a jít spát. Opět jsem si ale připomněl, jak úžasně nepříjemní jsou karlovarští řidiči autobusů. Poté, co jsem se celý uhnaný přiřítil na zastávku, nalezl jsem na ní 4 busy označené čísly 50 a výše. Dva dokonce měly stejné číslo. Ověšený notebookem a batohem jsem se doklopýtal k nejbližšímu z nich a lámanou skejprovštinou jsem se jej slušně zeptal, zda neví, který z busů jede ke stadionu a městečku.

„P-p-p-p-p-p-rosímvás, k-k-který vlak... Chci říct teda autobus jede k tomu... No... E... stadionu, zimnímu. K městečku s-s-s-s-s-tanovýmu?"

Řidič se na mě podíval jak na hromádku slizu, poslal mě suše do háje, že na tohle nemá čas a ať se podívám na tabuli s jízdními řády (podlé té jsem se řídil jednou, před čtyřmi lety a skončil jsem div ne v Mariánských lázních). Poděkoval jsem mu, už česky a s velkým důrazem na ironický tón, otočil se a jen zoufale sledoval, jak mi všechny 4 autobusy v dokonalém unisonu mizí z nástupišť a jeden po druhém se ztrácí v útrobách kruhového objezdu stojícího opodál...

Nasadil jsem si do uší Midi Lidi a vydal se escaperovských tempem směrem ke stanovému městečku, kde jsem zalehl a spal jako dudek.

Filmy tedy, s přihlédnutím k ignorování pokusu o rekord pouze dva

Alamar, mexický snímek, který by mohl být dokumentem stejně jako by nemusel, je poměrně zajímavým náhledem do fungování lidí, kteří tráví čas na moři a celý jejich život se smrsknul na rybaření. Hlavní hrdina Jorge dostane na prázdniny svého synka Nathala, který jinak žije s matkou v Římě. A malý chlapec pod vedením svého otce proniká do kouzla podmořského života a začíná chápat respekt k přírodě a vzájemné propojení, které s ní tito skoro divoši mají.

I navzdory 70 minutám se film zdál být příliš dlouhý. Na druhou stranu ale nabízí opravdu zajímavý pohled na zcela odlišný způsob života, pohybujícího se na hranici čistého „domorodcování" jen minimálně ovlivněného moderními technologiemi. Tito lidé si ráno uvaří kafe na vařiči a sednou do motorového člunu. Ryby ale chytají bez navijáků, tahají je vlastnoručně a loď myjí pískem, nikoliv saponáty. Zajímavé...Hodnocení: 6/10

Dokument Nebe, peklo je pak neuvěřitelně zábavným pohledem do fungování BDSM komunity a věnuje se několika jejím členům. Fronéma miluje bolest a věší se na háky. Altaire, krom toho že je to jeden z nejlepších IT v republice, miluje být převlečen za koně. Tereza je pak vysoce postavenou funkcionářkou strany zelených a ráda způsobuje bolest.

Film vypráví o tom, co je k tomu vedlo, jak se jim daří skloubit to s civilním životem a co jim to vlastně dává. Sám dokument je taktéž civilně a především mimořádně humorně pojatý a patří k tomu nejzábavnějšímu, co jsem tu letos viděl. Především jsem měl opět po dlouhé době pocit, že to mohlo být delší, což je na festivalech v podstatě unikum. Hodnocení: 9/10

A to je vše přátelé. Zítra nazdar a snad nebude pršet... (V momentě, kdy toto píšu už samozřejmě vím, že lilo jako z konve)

autor: gr8escaper