Gorilla.cz - vše o filmu a televizi.

Vlna 3D přichází. Co všechno nás čeká a nemine?

Trendy mohou být někdy zrádné, aneb co Cameron možná nezamýšlel.

James Cameron měl během příprav Avatara hezkou vidinu budoucnosti a to, že kinematografie se po premiéře jeho spektáklu díky nově vyvinutým technologiím posune znovu o pořádný kus dopředu, digitální projekce budou hrát v kinosálech prim, přičemž dají vzniknout dalším filmovým vylepšením. Poslouchalo se to hezky, realita je dnes však trochu jiná a místo jásání nad evolucí se spíš objevují nadávky směřující směrem ke třetímu rozměru.

Ten se zdá být po hyperúspěchu Avatara a nyní i velkém finančním ohlasu Alenky v říši divů příhodným aspektem, jak studiům z marketingového hlediska trošku odlehčit. Exemplárním příkladem může být právě Burtonova novinka, která během prvního víkendu utržila sumu kolem 200 milionů dolarů. Vezmeme-li v potaz, že vstupenky na film promítaný stereoskopicky stojí v průměru o 20% víc (u IMAXů je pak rozdíl ještě větší), vychází nám jen za první tři dny promítání (vzhledem k poměru klasických a 3D kin) výdělek o nějakých 30 mega vyšší než bez 3D. Alenka navíc míří až k nějakým 700 milionům, kdo si tedy dá jednu a druhou dohromady, má jasný výsledek. Nemluvě o tom, že o vstupenky na 3D je v současnosti (nejvíce to platí v Americe, kde nehrozí možnost dabingu) mnohem vyšší zájem než na projekce klasické.

Warneři dlouho neváhali, co na to roboti?

Jako první (nepočítáme-li všemožné animáky) na tuto trojrozměrnou hru přistoupili u Warner Bros., kde hodlají v podstatě všechny komerčně klíčové filmy distribuovat převážně touto cestou. Jedná se o Souboj titánů, oba poslední Pottery, dále také Green Lantern a Snyderův Sucker Punch (a to je jen začátek). Co se letošního roku (u nás)obecně týče, tak kromě animáků jsou zatím ve 3D ohlášeni pouze Tron Legacy, třetí Let's Dance a čtvrtý Resident Evil. Osobně bych si pak vsadil i na třetí Narnii, u níž již předchozí díl naznačil, že komerční úspěch jedničky je takřka nemožné zopakovat, další rozměr by tedy otravným dětem mohl pomoci.

Při pohledu na měsíce vzdálenější je toho samozřejmě mnohem více, o 3D se mluví ve spojení s novými trilogiemi Spider-Mana a Pirátů z Karibiku, přidání dalšího rozměru pak zvažuje i Michael Bay, je však nutné si uvědomit, že většina z doposud zmíněných (vyjma Avatara a Trona) na to jde nešťastným způsobem. Teď není řeč o dabingu, ale o faktu, že není 3D jako 3D, o čemž se přesvědčíme nyní.

(Ne)3D

„Správné" 3D nám přinesl právě Cameron, když natáčel film na dvě kamery (zjednodušeně pro každé oko jedna) s tím, že výsledný obraz se poté musel v náročné postprodukci spojit, přičemž samotné vytvoření triků zabralo několikanásobně delší dobu, než je tomu u filmů „obyčejných". V tomto případě totiž platí, že to, co vypadá dobře ve 2D, zákonitě může vypadat hrozně ve 3D, výsledkem tedy byla řádná „piplačka", která trvala přes tři roky a kterou by za daných okolností a finančních nákladů chtěl podstoupit jen málokdo.

Studia tedy v dnešní době aplikují jiný způsob, když film natočí klasicky ve 2D a poté mu třetí rozměr dodatečně v postprodukci přidají. Výhody jsou na první pohled jasné - úprava zabere něco kolem jednoho měsíce, přičemž rozpočet se navýší (při dvou hodinách stopáže) jen o nějakých 10 milionů (s Avatarem nesrovnatelné), které se stejně vrátí hned o prvním víkendu. Nutno však dodat, že daný efekt rozhodně nedosahuje potřebné kvality, v některých případech je pak otravný a vyloženě na škodu (soudě dle reakcí případ Alenky). Není tedy divu, že Cameron je ortodoxním odpůrcem této metody, když si prosazuje tu svou, peníze a doba celé výroby filmu však hovoří jednoznačně.

Stevene, kde jsi?

Plyne z toho zhruba to, že pokud se daná levnější technologie v nejbližší době nějakým způsobem pořádně nevyvine, bude dodatečně přidaný třetí rozměr u hraných filmů na obtíž, nemluvě o nutném dabingu. Ten mimochodem postihne částečně i druhého Iron Mana (ukázka zde), Marvel však konverzi do 3D zatím neoznámil. Snad u toho i zůstane.

Teď ještě zlehka nakousněme „pravé" 3D, které se k nám bude dostávat jen opravdu sporadicky. Prozatím je s ním spojen jediný, již natočený (loni v létě) film, a to Spielbergův TinTin, který se do kin dostane na konci příštího roku. Steven s producentem Peterem Jacksonem využili technologii vyvinutou právě Cameronem, čeká je tedy ještě spousta měsíců náročné postprodukce. Kromě TinTina uvažuje právě Jackson (a Del Toro) o stereu ve spojitosti s Hobitem, pokud by však chtěli na film aplikovat náročnější metodu (a přitom měli zájem stihnout už takhle šibeniční termín premiéry), museli by začít s natáčením už v loňském roce.

Byznys, nic víc

Ať se nám to tedy líbí nebo ne, Hollywood nyní myslí ve třetím rozměru, který navíc podporuje každým dnem vzrůstající počet 3D kin. Pro producenty je to ideální cesta, jak zvýšit zájem o své filmy a také jednodušeji vrátit těžce přestřelené rozpočty u největších filmů. Řeč čísel přitom hovoří jasně - buď můžeme natáčet extrémně náročné snímky na výrobu a v postprodukci strávit několik let nebo vše uděláme klasicky a další rozměr poté (za cenu jeho výrazně nižší kvality) dotvoříme dodatečně během několika týdnů dodatečně. Pravděpodobnost obrovských výdělků (kolik myslíte, že urve Souboj titánů v minimální březnové konkurenci) je při takové kadenci snímků mnohem vyšší.

A my můžeme jen těžko čekat, že se tento boom zastaví, se všemi třemi rozměry už totiž dnes může pracovat takřka kdokoliv... a někdy to dopadne obzvlášť katastrofálně (zdravíme Herkula 3D). Mnozí se určitě budou v příštích měsících bouřit (osobně nejsem po celém tom vývoji na Titány v kině absolutně zvědavý), nejspíš to však budou jen marné výkřiky, nad kterými studia jen ohrnou nos. Byznys je zkrátka byznys.

autor: svobik