Gorilla.cz - vše o filmu a televizi.

Recenze: Prokletý ostrov - DiCaprio nahání nacistické doktory

Do kin přichází nejnovější film Martina Scorseseho. Jak se mu podařil?

U některých filmů je lepší, když člověk moc netuší o čem to bude. Nejnovější film Martina „konečnějsemdostaloscara" Scorseseho je toho ukázkovým příkladem. Děj se odehrává v roce 1954, kdy na ostrov, sloužící jako místo posledního spočinutí nenapravitelných a vysoce nebezpečných šílenců všeho druhu (máme na skladě pyromana, vražedkyni svých dětí ..), připlouvá loď s Leonardem DiCapriem. Ne nejde o pokračování Titaniku, protože Leo je tentokrát za drsňáckého detektiva, který vyšetřuje záhadné zmizení jedné z nejnebezpečnějších svěřenkyň místního ústavu.

Jak zúročit zkušenost

Martin Scorsese je živoucí legenda filmu. Leč jeho tvorba poslední desetiletky se dá shrnout slovy: hodně drahá a sterilní podívaná nadprůměrné úrovně pro nenáročné publikum. Pryč jsou časy menších filmů, kde šlo hlavně o herce a lidské emoce. Scorsese dneška se chce hlavně předvádět bez rozpočtových limitů.

Nejinak je tomu u Prokletého ostrova. Ale ... tento film je z mistrových posledních kousků jednoznačně nejzajímavějším a nejlepším přírůstkem. V mnoha ohledech bych ho přirovnal k loňské tématicky spřízněné Eastwoodově Výměně. Tyhle dva filmy mají totiž i na druhý pohled mnoho společného.

Když vám hraje vše do karet

Evidentně mimořádně talentovaný a zkušený režisér se nemusel krotit v realizování své vize. Měl k dispozici skvělé herce, kteří se dokáží blýsknout i v nejmenších pidiroličkách. Jeho dílo má dokonalý vizuál a brilantní kameru. Návdavkem údernou hudbu a promyšlený silný scénář bez velkých logických trhlin. Navíc se mu daří až nečekaně dobře použít brakový motiv tak, že nepůsobí směšně.

Základem pro každý hororově laděný film plný divných věcí a lidí je atmosféra. Na Prokletém ostrově skoro pořád prší, psychiatrická léčebna je náležitě deprimující a majestátní zároveň. I nějaký ten tajemný maják a hřbitov by se tu našel. Když vám do toho navíc bez ustání tiše někdo zlověstně bubnuje, tak není co řešit.

Kdo se mnou chce točit ? Já, já já ... !

Dříve, když se řeklo Scorsese, tak se muselo dopovědět DeNiro. Teď je oním vyvoleným Leonardo DiCaprio. Ve filmu si zahrál rozpolceného vyšetřovatele, který má dost starostí sám se sebou. V řešení případu mu totiž ve vidinách pomáhá jeho mrtvá manželka. A jelikož je příběh podáván z pohledu titulního hrdiny, je občas celý takový divně rozpitý a jakoby rozostřený.

Použití starých brakových postupů a stylizace do hororové detektivky má ovšem i svá negativa. Mnoho scén a příběhových kliček je pro zkušeného diváka očekávatelných a tím pádem se občas může chvíli nudit. Ale jen chvíli, protože po povinné posouvací pasáži pokaždé přijde něco zajímavého. Ať už to je proslov záhadného postaršího doktora (Max von Sydow), který pamatuje nacistické Německo a možná na ostrově provádí pokusy na lidech (???). A nebo klidně jen přelet kamerou nad krajinou z velmi nečekaného úhlu.

Už zase smrtící pointa ... uff

Byla by to precizní práce, sice ne geniální, ale velmi nadprůměrná, nebýt jedné věci, kvůli níž může mít mnoho diváků silné výhrady. Začal to před 11 lety Shyamalan Šestým smyslem a od té doby prostě musí mít každý mysteriózní film zdrcující pointu, která vše obráti naruby. Většinou se podobnou snahou tvůrci zesměšní. Scorsese je jiná liga. Bezchybně pracoval s okrajovým žánrem a stejně dobře ustál i onen „nutný" závěrečný šok.

Ale je otázkou, zda bylo nutné do filmu, který sice rád používá možnosti současné počítačové animace a moderních kamerových fines, ale přitom strukturou vyprávění zůstává pěkně staromódní, nutně cpát podobnou úlitbu trendům. Snímek by obstál na výbornou i bez toho.

Závěr:

Jednoznačně nejlepší Scorseseho film tohoto milénia. Sice se z něj nestane milník, který bude definovat kinematografii na několik let dopředu (a že Marty pár takových kousků má), ale i mistr lehce za zenitem a sázející na jistotu, je stále mnohem lepší než většina jeho dravých následovníků.

Hodnocení: 8/10

autor: Martin "Ruut" Kovařík