Gorilla.cz - vše o filmu a televizi.

Česko Slovenská SuperStar: Jak se zpívalo v superfinále?

Poslední rekapitulace posledního večera SuperStar je zde.

Tak se přece jenom stalo to, co se před čtvrt rokem předpovědělo. I když v posledních týdnech už se Martinova pozice pod náporem Mirových divokých jízd povážlivě otřásala. Miro by se pro své publikum klidně i zabil, jak včera ukázal při pádu na pódiové ledovce. V absolutním finále však Martin znovu potvrdil, že prostě zpívá lépe. Miro je neřízená střela, Martin spolehlivý, seriózní zpěvák.

Ale než to šmajdíkovci rozdýchají, pojďme si ještě naposledy prolétnout finálové výkony. Nebyl to sice extra povedený vánoční večírek, větší úspěch než finalisté měl i vítěz hvězdné pěchoty Ivan Kandráč, ovšem když se i porota rozhodla být milá, nebudeme si kazit sváteční náladu zbytečným rýpáním.

Výkony kola

Martin Chodúr - White Christmas

Nostalgický dědeček na lavičce v zasněženém parku zpívá písničku svého mládí - ale jak hezky ji zpívá! Martin je staromilec a pro tuhle hudbu má cit jako nikdo jiný v soutěži. Výborný nápad, propojit dva jazyky. Po Gottovi přišel ten swingový odvaz a i ten Martin zvládl se svou nonšalancí, s tím nádherně klouzavým, elastickým frázováním, s těmi tóny, které se táhnou jak horký karamel. Krásné.

Miro Šmajda - Last Christmas

A je tu poslední z řady překvapivých převtělení mistra převleků. Po Axlu Rosovi, Karlu Gottovi a Michalu Davidovi se z něj na Vánoce stal Honza Bendig. Nádherně slaďoučce zazpívané, i ty falzety byly čisté jako to hejno bílých andělíčků, co mu přiletělo na pódium. Miro umí i zpívat! Když se koncentruje, což tentokrát vydržel od začátku do konce. Po zpěvácké stránce nejlepší a nejpreciznější Mirovo číslo za všechna finálová kola.

Martin Chodúr - Heard it Through the Grapevine

Škoda, že Martin ty falzetíky nepoužívá častěji. Jsou přinejmenším stejně zábavné jako jeho tanečky a přidají barevnost, která v jeho projevu někdy chybí. Sem se hodily bezvadně, stejně jako ten jeho běžný, mohutný hlas i ty chlapsky silácké chrapláky. Výborně, stylově zazpívané a odfrázované, moc příjemná soulovka.

Potvrzení pozic

Miro Šmajda - C'est la vie/Welcome to the Jungle

Škoda, že Červienku zvukař zkrouhnul skoro jako minule Chodúrovo swingující dřevo, škoda, že už si Miro netroufl na ten závěrečný vysoký tón, který se mu před pár týdny v tom Gottovi docela hezky povedl. Ale vynahradil si to tou džunglí. To byl jeden z největších zápichů sezóny, je radost sledovat, jakou z toho má i kapela radost, a Miro si ten touchdown naposledy užil se vším všudy. I s tím efektním dopadem. Ten byl skoro přesně do rytmu, na poslední úder bubnů, ale ještě to chtělo malinko lépe sesynchronizovat.

Martin Chodúr - Supreme/Blue Suede Shoes

Zlatý chodúrovský standard. Skvělý zpěv, sytý hlas, dokonce si i poprvé zarapoval, ale stejně, v těch starých soulovkách zní jeho hlas barevněji než v modernějším Williamsovi, kde to je fádnější. Došlo i na vytoužený elvisovský taneček, ale po Mirově karambolu na tom náledí Martin našlapoval trochu opatrně. Klouže to...

Omyl kola

Miro Šmajda - Watch Over You

Jejda, tohle si snad v svátečním naladění ani nepřipomínat. Tady musíme být k intonaci ve výškách značně velkorysí. Až mě svrbí prsty... Miro to měl zazpívat mnohem jednodušeji, nepouštět se do větších akcí.

Sláva vítězi, čest poraženému

Na Mirovy tačdauny zapomenout nelze, ale i porotci se, kromě Marty, která se z toho vylhala, v závěrečné řeči jednoznačně shodli na Martinovi. Přejme mu úspěch, je zasloužený. Snad se neztratí a bude moct dělat hudbu, která osloví publikum tak, jak by si to vítěz SuperStar zasloužil. Nebývá to u nás samozřejmostí. Martin ale disponuje nevšední muzikantskou výbavou, takže má z čeho brát. Zpívá už léta, ovládá různé nástroje, stejně jako třeba jeden z nejúspěšnějších superstaristů, Petr Bende. Má velký přehled o hudbě minimálně posledního tisíce let. To všechno může dát do té své barevné muziky, kterou si vysnil.

Dřelo to, ale povedlo se

Tak nám skončila první velká česko-slovenská show. Je co slavit? Jsou věci, které to kazily. Paktování s bulvárem soutěži na důstojnosti nepřidalo, nikdy kolem SuperStar nebylo tolik hlouposti jako letos v místy neuvěřitelných článcích některých „novinářů". Ale aspoň člověk vidí, že i v době krize je pro duševně hendikepované na trhu práce prostor. Samotná show se přece jenom nevyrovnala kouzlu slovenských SuperStar. Chybělo víc zábavy, víc nápadů, pestrosti, lepší atmosféra. Komerční zájmy na prvním místě, zábava na předposledním, zpěv na posledním. Necitlivé zkracování některé písně pohřbilo, transpozice, které na Slovensku nebývaly, se nejednou obrátily proti zpěvákům. Těm chyběl i čas na přípravu v tom permanentním autogramiádovém kolotoči, chyběl i hlasový pedagog, pod jehož vedením by rostli tak jako v minulých letech (Juraj Tatár za něj byl jen v titulcích omylem vydáván). Porota svými nepochopitelnými činy a výroky letos vyvolávala nebývalé množství podezření, že je buď úplně mimo, nebo podplacená. Moderátorská dvojice nebyla na naše poměry vůbec špatná, ale bylo vidět, že s Leošem si Adela nerozumí zdaleka tolik jako s Pycom. Občas působila až otráveným dojmem, jako by ji to nebavilo (ale i tak je bezkonkurenční). Zato Leoš jako by v posledních dvou kolech dozrál, což je příslib do budoucna.

A to je vlastně i letošní SuperStar. Přes všechny dílčí výhrady se to nakonec podařilo. Konečně jsme se dočkali finálových kol komplet bez halfplaybacku, s živou kapelou. Konečně se díky slovenským scénickým designérům, architektům a osvětlovačům dalo na Novu i dívat, ne jen ji poslouchat. Konečně je pryč koženost, nepřirozenost, lacinost, fušerství. To všechno hlavně díky slovenskému štábu. Slováci si mírně pohoršili, ale Češi hodně vydělali. Takže nakonec stále platí závěr prvního článku: Česko poprvé vidělo SuperStar.

autor: m-M-m