Gorilla.cz - vše o filmu a televizi.

Česko Slovenská SuperStar: Martin Chodúr vs Miro Šmajda?

Kdo se stane první česko-slovenskou SuperStar? Jaké trumfy mají v zásobě oba finalisté?

Velké finále se blíží, a tak si zkusme srovnat nesrovnatelné. Hrušky a jablka k sobě mají blíž než Martin a Miro. A to je dobře, protože souboj dvou kontrastních stylů je vždycky divácky atraktivní, v jakékoli disciplíně. Každý má svoje přednosti a svoje nedostatky a co nakonec převáží, to je ve hvězdách. Ale nějaká základní kritéria existují i u tak nedefinovatelného pojmu jako SuperStar.

Technika

Těžko někdo bude oponovat, že Martin je preciznější zpěvák. Sice se ani on ve finálových kolech nevyhnul intonačním nepřesnostem a hlasovým výpadkům, ale v semifinále, kde se všichni lépe slyšeli, jasně ukázal, kdo je nejlepší zpěvák mezi chlapci. Hlas kontroluje mnohem lépe než Miro, který často ve svých krákoravých, skřípavých tónech intonuje jen velmi přibližně, pokud vůbec zní - někdy to už je spíš šum než tón. Martin má kromě větší síly hlasu i skvělý dynamický rozsah, umí něžná pianissima i mohutná fortissima, nedělají mu problémy těžké intervaly, velké skoky mezi tóny, i ty nejvyšší ječáky dává jen tak zlehka, profesorsky, že ani člověk nevidí žádnou námahu.

Jasným vítězem první kategorie je: Martin Chodúr!

Rozsah

Hloubky, středy, výšky - čím větší je vzdálenost od spodní a horní hranice, tím větším tónovým rozsahem zpěvák disponuje. Obvyklým standardem je rozsah kolem dvou oktáv, přes tři oktávy už luxus a nad čtyři hříčka přírody. Jak jsou na tom dva superfinalisté? Mirův křehčí tenor má větší možnosti ve výškách, Martinův temnější baryton to dohání v hloubkách. Když k regulérnímu plnému hlasu milosrdně připočteme i falzet, kterým si párkrát vypomohl třeba v Jacksonovi nebo Kravitzovi, zjistíme, že Martin umí ječet stejně vysoko jako Miro, jenom to nedává tolik na odiv:

Martin:
Spodní hranice - velké G (Hallelujah, Lady karneval)
Horní hranice (bez ječáku) - B1 (Are You Gonna Go My Way)
Horní hranice (s ječákem) - B2 (Are You Gonna Go My Way)
Celkem - 3 oktávy a 3 půltóny

Miro:
Spodní hranice - velké H (Srdce jako kníže Rohan)
Horní hranice (bez ječáku) - C2 (Stairway to Heaven, Je to blízko)
Horní hranice (s ječákem) - B2 (Welcome to the Jungle)
Celkem - 1 půltón chybí ke 3 oktávám

A vítězem se stává: Martin Chodúr!

Show

Elvisovský taneček byl rozkošný, chudwalk senzační, ale to bylo asi tak všechno, co v této oblasti Martin předvedl. Dál už se soustředil jen na zpěv. Všechna jeho gesta, pumpování rukama do rytmu, tím se jen vnitřně koncentruje na přednes. Miro naproti tomu nedělá jen tu prvoplánovou exhibici pro davy, sprinty po jevišti, zpívání snad ve všech možných tělesných polohách kromě stojky na hlavě, ale kupodivu „hraje" i tehdy, když jen sedí nebo stojí na místě. Úžasně se mu to povedlo v Dream On, kde jenom stál u stojanu, ale v tom autentickém nakročení nohou rockových zpěváků 70. let (Plantové a jiní), což podpořeno sveřepým držením mikrofonu, záklonem hlavy, pokrčenými ramínky, dramatickým výrazem tváře, šátkem kolem krku a osudovým duněním orchestru skutečně zafungovalo jako stroj času.

Větší showman je: Miro Šmajda!

Muzikálnost

Martin je školený muzikant, talentovaný, kromě klarinetu ovládá prakticky cokoli, co mu přijde pod ruku, a ta muzikantská průprava je znát. Třeba v komunikaci s orchestrem, v odmítání strojového frázování, swingařském pohrávání si s rytmem, symfonickým klouzáním se v melodiích, i třeba ve schopnosti zpívat „nahlucho", bez odposlechu. Miro když vezme kytaru do ruky, musí si ji přeladit, aby mohl píseň oddrhnout na těch několika základních táborákových akordech.

Lepším muzikantem je: Martin Chodúr!

Image

Zdálo by se, že tady jasně vévodí Miro se svými narcistními převlečky a bujnou hřívou. Ale vzpomínáte ještě na toho myšovitého třicátníka, který tak překvapil v Divadle s Williamsem? Jako by jej na finálovém pódiu vyměnil jiný člověk. Modernější účes, vkusný oblek, který z něj dělá mladého elegána. Proč taky nutit introverta do extravagance? Takže bod musím přidělit oběma účastníkům.

Výsledek: remíza

Variabilita

Porotkyně v unplugged kole Šmajdu označila za nejuniverzálnějšího zpěváka. Což je na první pohled překvapivé - ortodoxní rocker Šmajda, který jako přes kopírák každé kolo jenom křičí a na závěr zakvičí, že je univerzální zpěvák? Ale ono to začalo už tím Chrisem Isaakem, kde ukázal, že umí nejen výborně zpívat, ale i pohladit po duši, pokračovalo to rockovými divočinami (a Ian Gillan je něco jiného než Axl Rose, který je něco jiného než Steven Tyler...), úžasně vystavěným Timberlakem (velmi nedoceněné číslo, jeden z jeho parádních kousků, kterým originál zadupal hluboko do země), s dokonalým nadhledem zaimitovaným Karlem Gottem (kde byl tak přesvědčivý, až to jeho fanoušky vyděsilo, v domnění, že se Miro chce vydat Mistrovým směrem) a končilo třeba skvěle podaným Michalem Davidem, jehož píseň dokonce označil za svoji srdcovku (je vůbec něco, co není jeho srdcovka?) A to jsem ani nezmínil poprockově písničkářskou polohu, ve které se představil a až do semifinále jej v ní měli všichni zaškatulkovaného.

Největší chameleon je: Miro Šmajda!

Vývoj

Popelku už jsme v SuperStar měli, letošní příběh by se dal nazvat „Jak otloukánek k uznání došel". Miro prošel neuvěřitelným vývojem. Martin byl favoritem už od Divadla a celou dobu víceméně konstantně dobrý, ale Miro byl na začátku finále spíš outsider. Porotci ho skoro každé kolo tipovali na vypadnutí. Habera prakticky neustále. V elánovské Vodě se málem utopil, zazpíval ji srabácky, všechny překážky zbaběle podlezl, pochval se nedočkal. Ale právě ta Voda jej vzkřísila. Možná ho to nakoplo, jako by si řekl: tak takhle už dál ne. Protože od té doby jede. Šokující Dirty Dianu ještě mnozí nepobrali, nestačili se přeorientovat, ale když totéž předváděl další kola, jeden zásek za druhým, i televize s ním začala počítat. Už ho nedávala na začátek pořadu, už mu začala jako hvězdě programu podkuřovat, tu harmoničku, tanečnici, tu slovenskou Apocalypticu. A Miro toho využil jako nikdo jiný. Porota se sice ještě párkrát snažila mu něco vyčíst nebo jej nominovat na vyřazení, ale nakonec to vzdala, protože ohlas publika mluví za vše - Miro si poslední kola v podstatě ukradl pro sebe. I Paľo, který mu jako jedinému nedal sólový part ve společné písni, nakonec musel rezignovat a říct, že jej chce vidět ve finále.

Větší vývoj předvedl: Miro Šmajda!

Vypadá to, že jsme k ničemu zásadnímu nedošli. Martin je lepší zpěvák, Miro je větší šoumen. Celkové skóre 4:4 nenapoví, jak to v neděli dopadne. Ale ve finále budou rozhodovat i jiné věci. Třeba sympatie. Martinovým odpůrcům nikdo nevymluví, že to je studený čumák a flašinet, přehrávající dokola jednu písničku, z vyslovení jména Miro se bude už navždy zvedat kufr všem, kteří v něm vidí falešného pozéra, kterému jde jen o přízeň ječícího davu.

Ale máme před sebou ještě jedno kolo. Může ještě něco změnit? Záleží ještě na výkonech? Bude hrát roli vlastenectví hlasujících? Kritérií pro srovnání je jistě mnohem víc. Jak to vidíte vy?

• Česko Slovenská SuperStar: Adela a Leoš pod palbou internetu

autor: m-M-m