Gorilla.cz - vše o filmu a televizi.

Recenze: Paranormal activity - Blair Witch 21. století

V kasách trhá rekordy. Dokáže taky vyděsit?

Paranormal activity má malinko smůlu, že patří mezi ty filmy, na kterých je dost možná zajímavější příběh vzniku, než film samotný. Je to jeden z těch případů, kde se díky slušnému nápadu, kapce štěstíčka a tuně hypu stal z ničeho fenomén. Režisér Oren Peli natočil Paranormal Activity bez jakýchkoliv předešlých zkušeností, během jediného týdne, ve vlastním domě a za pouhých patnáct tisíc dolarů! Dlouho to vypadalo, že film vůbec nesežene distributora, až se nakonec oklikou dostal do rukou Stevena Spielberga, který mu pomohl spatřit světlo světa. Díky funkční virální kampani a šuškandě nakonec Paranormal Activity vydělal přes sto milionů dolarů a stal se tak nejvýnosnějším snímkem všech dob. (Vydělal největší násobek svého rozpočtu. Na druhém Místě je Záhada Blair Witch).

Natáčíme stylem Blair Witch

Samotný film se řadí, podobně jako zmiňovaný Blair Wich Project, do kategorie „skutečných filmů". Stejně jako třeba ještě Cloverfield se tváří, že se události opravdu staly a to co vidíme na plátně je neupravený sestřih toho, co se „hrdinům" podařilo zaznamenat na amatérskou videokameru. V tomhle případě nejde ani o nevydařené dokumentární natáčení ve strašidelných lesích, ani řádění monstra v městských ulicích. Ústřední pár se snaží zaznamenat nadpřirozené jevy.

Katie totiž od malička zažívá divné věci. V noci slyší nepřirozené zvuky. Cítí na tváři neexistující dech. U postele jí postává záhadný stín. Její přítel Micah je pragmatik, takže potřebuje důkaz. Proto se rozhodne, že do jejich ložnice nainstaluje videokameru. Micovi zaznamenávání nadpřirozena tak trochu přeroste přes hlavu, takže za chvíli se bez zapnuté kamery už pomalu ani nedokáže vyčurat. Jeho přímá provokace ale nese své trpké ovoce. Kamerou vydrážděná entita si den ode dne dovoluje stále divočejší kousky a vylekaná dvojka má brzy co dělat, aby si nenabobkovala do pyžam.

A na téhle úrovni dokáže Paranormal Activity skvěle fungovat i pro diváka. Film se nesnaží zapůsobit lacinou brutalitou nebo tunou předvídatelných lekaček. Jasně, sem tam i tady něco nečekaně bouchne, ale rozhodně to není jediná karta, na kterou paranormální strašení sází. Pracuje se s pomalým budováním atmosféry a s náznaky. Prakticky nic neuvidíte na plné kule. Lidská představivost je pořád ještě daleko děsivější, než cokoliv co dokážou naservírovat filmaři.

Sázíme na uvěřitelnost

Zdaleka největší devizou strašení je ale důraz na realističnost. Všichni se bojíme především toho, co by se mohlo stát i nám. Rozšklebeného zombíka uvidí v životě jen málo lidí. Za to nevysvětlitelné škrábání v potemnělé kuchyni? To už zažil kdekdo. Proto filmu netlačení na pilu tolik svědčí. K tomu si připočtěte dokumentární kameru a důraz na reálie.

Kamera byla na celé natáčení použita všeho všudy jedna. Ta, kterou pár používá k filmování nočních podivností. Poloprofesionální zařízení odněkud z Datartu. V obraze je šum, zvuk je správně dutý a jakmile videokamera opustí stativ, pěkně sebou třepe. Každou noc jako diváci sledujeme, co kamera zaznamenala, abychom záběry mohli ráno spolu s párem analyzovat na laptopu. Výborný nápad.

A podle dostupných materiálů to opravdu vypadá, že režiséru Pelimu záleželo i na těch reáliích. Všechno co v Paranormal Activity vidíme, se údajně zakládá na zdokumentovaných jevech a dění na plátně tuhle myšlenku vehementně podporuje. Pár se tak často noří za odpověďmi do hlubin internetu, listuje si v knížkách, nebo konzultuje situaci se spiritistou. A to je prosím civilně vystupující, hloubavý chlapík. Žádný Van Helsing.

Občas je to celkem nuda

Zkrátka strašení díky dokumentárnímu stylu funguje na výbornou. Bohužel má realističnost i své stinné stránky. Tak zaprvé, film není pro slabé žaludky. Většině diváctva se to bude zdát jako banalita, ale pokud patříte mezi lidi, kterým se dělá zle na lodích, kolotočích, v autech nebo u trojrozměrných počítačových her, nebude vám z roztřesené kamery dvakrát do zpěvu. Naštěstí je tu dostatek momentů, kdy kamera sedí na stativu, aby se to dalo vydýchat.

Pomalé tempo sice náramně prospívá gradaci strašení, ale za cenu toho, že se čas od času budete téměř nudit. V noci se sice strachy modlíte, aby už bylo ráno, ale jakmile se rozední, prakticky nic se neděje. Jednotvárné prostředí a neustálé opakování dějových vzorců taky nepřidají. Také je třeba přistoupit na hru filmařů a nešťourat se příliš v detailech. Jinak byste se z logických nesrovnalostí museli picnout. Postavy se chovají často dost diskutabilně a odůvodnění pro použití kamery v tom či onom momentě bývají často lehce křečovitá.

A nutno podotknout, že postavy jsou vůbec tím nejslabším článkem. Krom nelogického chování je duo i celkem nesympatické, Katie Featherston (Katie) těžce přehrává a neexistence doslovného scénáře není vždycky ideální. Tu a tam sice pomáhá v dosažení kýžené bezprostřednosti, jindy ale naopak potápí celek vyloženě slabé dialogy, popřípadě nechtěné vtipy. Na druhou stranu je pravda, že náznaky humoru jsou místy evidentní snahou ukázat, že film sám sebe nebere zase až tak stoprocentně vážně, což je rozhodně plus.

Verdikt

Pokud mám film hodnotit za to, co je, musím chválit. Za směšné peníze natočit funkční celovečerák, který, minimálně po stránce strašidelnosti, strčí většinu současné hororové produkce do kapsy? Před tím nejde než smeknout. Na druhou stranu, pokud pomineme noční sekvence, je to vážně tak trochu nuda. Nuda se spoustou drobných nedodělků.

Hodnocení: 6/10

autor: Anarvin