Gorilla.cz - vše o filmu a televizi.

Recenze: 2012 - Destrukce světa v přímém přenosu

Roland Emmerich opět dokazuje, že byste mu nikdy neměli nic půjčovat. Vrátí vám to rozcupované na padrť.

Sem tam sice vznikne nějaký ten Armageddon nebo Titanic, ale když se řekne „katastrofický film", vytane většině filmových fanoušků především Emmerichovo jméno. Svět ničí často a rád. Už nás nechal masakrovat mimozemšťany, obřím dinosaurem i globálním oteplováním. Pak mu asi začalo vadit, že se z toho nakonec vždycky nějak dostaneme. Nastal čas zatopit pod kotlem a definitivně všechno sesekat na jednu hromadu. Je tady konec světa, je tady rok 2012.

Jak se dělá konec světa

Podle dávných mayských předpovědí má právě v roce 2012 nastat armagedon. Jak se to jemináčku stane? Dřív nás ohrožovaly vlivy z vnější, tentokrát hrozí nebezpečí zevnitř. Zemské jádro taje, a jakmile se rozpustí docela, zemská kůra začne po nestabilním podloží klouzat, narážet o sebe, propadat se, cedit lávu a vůbec nadělá pěknou rotyku. A Roland byl u toho, aby to celé zdokumentoval.

Postupuje přesně tím tradičním způsobem, jak se to má dělat. Na jedné straně sledujeme vědce a politiky, jak se snaží s problémem vypořádat, ale větší pozornost je soustředěna na jednu, zdánlivě bezvýznamnou, rodinku. Zaznamenání celých událostí pěkně zdola má totiž na diváka daleko větší dopad. Ve hře najednou nejsou jen chladné snahy o zakonzervování lidské kultury a DNA, ale nějaké ty emoce. Rodina, která vám z vysoka kašle na to, jestli konec světa přežije obraz Mony Lisy, ale za sebe navzájem klidně položí život.

Jackson (John Cusack) byl vždycky tak trochu táta na baterky, takže není divu, že Kate (Amanda Peet) už žije dávno s jiným chlapem a synátor ho poněkud neuctivě oslovuje křestním jménem. Na druhou stranu, když jde o zachraňování rodinky před zkázou světa, ví přesně, co má dělat. Takže honem popadnout nějaké letadlo a pouť na tajné vládní záchranné lodě může začít.

Třepat, míchat, ale hlavně nic nepřidávat!

Že to zní pitomě a otřepaně? No jasná zpráva! Mimo trikové oddělení se evidentně nikdo nijak zvlášť nepředřel. Ve hře jsou ty nejklasičtější vzorce napínavých filmů (úniky v poslední vteřině, příhodné potkávání známých co pomůžou, nekonečná klika obecně atd.), burcující proslovy se nesou v tom nejpatičtějším duchu a většina postav si vystačí s tím nejzákladnějším množstvím výrazů: Uá, něco nám hrozí. Uf, máme to za sebou. Ok, vše dobré zlato, když už tedy umíráme.

A po většinu filmu je to úplně jedno, protože rozpadání světa vám zkrátka vyrazí dech. Všechno se děje v obrovském měřítku a je vidět, že si trikové oddělení dalo opravdu záležet. Na Baye a Emmericha si může kdo chce, jak chce nadávat, ale jedno se jim upřít nedá: Dejte jim do ruky pár milionů a oni se postarají o to, aby byl poslední centík na plátně pořádně vidět. Kam se totožný rozpočet (200 milionů dolarů) poděl třeba u posledního Terminátora, lze jen spekulovat. A není to jen o penězích. Roland Emerich akci umí zkrátka režírovat bravurně. Málokterý z letošních snímků mě v napínavých scénách dokázal zarazit do sedačky tak hluboko, jako právě 2012.

Tady by se dala recenze uzavřít s tím, že přes standardní míru blbosti a naivity obdobných filmů jde o úchvatnou podívanou, takže nedostatky v „nedůležitých aspektech filmu" (alias veškeré dění mimo bortění světa) lze zapomenout. Jenže to by film nesměl sám sobě podrážet nohy. Je totiž pekelně dlouhý!

Dvakrát měř a pak pořádně stříhej!

A díky přestřelené stopáži začne dravá jízda časem krutě ztrácet dech. Zhruba po polovině filmu tak náhle destrukce začíná působit jednotvárně. Ne že by vyloženě nudila, ale ústa dokořán už znovu otevřít nedokáže. Všechny způsoby boření už jste viděli pár desítek minut zpátky a měřítko může být větší jen těžko. Není prostě kam dál vrcholit. Potom v té záplavě stejnosti i tak obyčejný nápad, jako je zobrazení části konce světa pouze skrz televizní zprávy, neuvěřitelně potěší.

Krom lehké rozmrzelosti z minimální invence se navíc začne vkrádat pocit, že jednotlivé akční sekvence jsou najednou jakoby odfláknuté. Emmerich si splnil svoje sny a teď už to hlavně nějak poslepovat do konce. Destrukčních scén je najednou příliš, mají tedy zákonitě méně prostoru a už se nedokážou dostat pod kůži ani zdaleka tolik, jako ty předchozí.

Ničivá hypnóza je znenadání pryč a vy si začnete mnohem víc všímat všech drobných nedostatků. Z patetického řečnění vám začne být trapně, a pokud jste ze začátku občas měli husí kůži a říkali si, že konec světa by byla sakra depresivní párty, tak teď se vkrádá spíš tendence se všem těm kňouralům cynicky pošklebovat. Prezident Danny Glover je pak se svým „dobrým srdcem" vyloženě na ránu. Navíc si záhy všimnete, že se nějak moc scén točilo na ušmudlané digitální kamery. Jako by se tvůrci snažili za každou cenu ukázat, jak moc jim nezáleží na částích, které nejsou velkolepé. Nebo že by se Emmerich snažil uškudlit na masivní efekty každičký dolar?

Plátno to zachrání

V součtu ale nelze, než 2012ku doporučit. Minimálně fanouškům katastrofických spektáků. Protože pokud ji neuvidíte teď na velkém plátně, nemá to smysl už nikdy. Na malé obrazovce, bez pořádného burácení, by byl dojem sotva poloviční. Takhle jde o nepředstavitelně nabušenou destrukční jízdu se sympatickým Johnem Cusackem a příjemnou zásobou vedlejších postaviček. Obzvlášť Johann Urb jako Saša je super. Dementní story, slabší druhou půlku a dialogy, ze kterých vám bude trapno až za ušima, stojí za to odpustit, protože takhle vymazlený konec světa vám zkrátka nikdo jiný nenaservíruje.

Hodnocení: 7/10

autor: Anarvin