Gorilla.cz - vše o filmu a televizi.

Recenze: Náhradníci - Bruce Willis v rutině sezóny

Poslabší situace na letošním akčním popcornovém trhu se ani s nástupem dua Willis/Mostow nijak nezlepšila, ba naopak.

Blízká budoucnost. Neustávající pokrok technologie došel ultimátního naplnění přirozeně v lenosti svých uživatelů. Obavy z venkovního nebezpečí či fyzických nedostatků prakticky přes noc upadly v zapomnění a nenahraditelným, nezbytným a všehovšudy dokonalým prostředkem pro život bez případné újmy se stali náhradníci.

Elektronické nápodoby, na chlup nerozeznatelné od skutečné lidské bytosti, které lze na dálku ovládat z bezpečí svého domova a díky nulové ztrátě fyzických podnětů dálkovým přenosem "žít svůj život opravdověji a odvážněji, než s vaším skutečným já" (tak nějak situaci popisují místní reklamní poutače). Se zdánlivě dokonalým řešením ubylo vražd, společenských problémů, zkrátka všeho. A než stačí divákovi přijít na mysl, že s nabitím takového množství technologie muselo i lidstvo ztratit cosi ze své lidskosti, vstupuje na scénu zádumčivě suverénní detektiv Greer (Bruce Willis), hlavní vyšetřovatel první (dvojnásobné) vraždy od zavedení náhradníků.

Náhradníci - Naoko dokonalí, závady se vyjeví záhy

Náhradníci měli dokonalý recept na úspěch. Disponovali originálním nápadem, z něhož se dá vytěžit nápaditý, vnitřně zmapovaný a funkční sci-fi svět a zároveň inteligentní podívaná, při které budou nejen zatvrzelí geeci hýkat nadšením a plejádu vizuálních laskomin spolu s popcornovějším feelingem brát jako závdavek.

Režisér Jonathan Mostow je z řad talentů, kteří umí pracovat s atmosférou dotyčného žánru i akčními sekvencemi, které svolují k vděčnému kompromisu mezi přílišnou digitálností a poctivou ruční prací, z níž fyzično spolu se sklem dopravních prostředků v kolizi doslova prýští ven z plátna. A kromě naditého rozpočtu se titul samozřejmě v ústřední herecké úloze honosí hercem, dosud platícím za jednu z největších akčních star. Bruce Willis má ve svém portfoliu přesný poměr fyzických a hereckých schopností pro úlohu akčního hrdiny, schopného za neustávajícího rozdávání ran viditelně i vnitřně krvácet.

Důvodem více než polovičatého výsledku, fatální poruchy zdánlivě výtečně sestaveného stroje je i přes přičinění vícero faktorů, ze všeho nejvíce náš starý známý scénář, zde připomínající spíše roztěkanou kompilaci klišé a raných fází postav/schémat/zápletek z těch nejzdařilejších sci-fi posledních let (Minority Report, Já, robot a Potomci lidí s velmi jemnou obrazovou příměsí třetího Terminátora a čtvrté Smrtonosné pasti). Menším zlem je většinové opomíjení rozvrženého světa a zákoutích, která nabízí - od prostého, leč důkladného osvětlení funkce náhradníků až po jejich vliv na okolní společnost či koexistenci uživatelů s technologickými odpůrci.

Stravují se uživatelé umělou výživou, když jsou fakticky připojeni 24 hodin denně a zrušily se tím pádem restaurace? Proč stále funguje doprava, když si lze vzhledem k snadné finanční dostupnosti rozmístit náhradníky na často navštěvovaná místa? Proč stále funguje policie a s takřka nulovou kriminalitou ji postupem času nenahradili "údržbáři"? Přitom tyto maličkosti spolu s mnohem závratnějšími informacemi mohl film průběžně dávkovat s hlavní dějovou linkou bez rizika narušení kontinuity.

Nápodoba žánru

Nefalšované zoufalství pak tkví v zápletce, jejím vrstvení a postavách. Tím vším tvůrci společnými silami posunuli pojem tuctovost do dalšího levelu. Čistě a jasně lze tento jev vystopovat na ústřední postavě traumatizovaného detektiva ze staré školy, jehož flegmatický postoj k "náhradnické" situaci samozřejmě v průběhu filmu přejde v ryze defenzivní.

Hrdinova odlišnost od zbytku stáda a očekávání průbojnosti v krátkozrakém společenství je však dána POUZE propůjčenou tváří Bruce Willise (v jeho osobě se však neoperuje s obvyklým charismatem, nadhledem, hláškami ani náchylností k fyzické akci, čímž se šance na inteligentní popcorn rázem stala poloviční), příklon ke staromódnímu životnímu stylu nastává naráz, s nulovým náznakem charakterového rozvoje a přímo nabízené morální dilema se nejen kvůli tomu vydá ve finále značně úzkoprsým směrem.

Ani tyto charakterové proporce se však zdaleka nepřibližují plytkosti děje či neskonalé monotónnosti, s jakou plyne. Mostow se sice snaží u jednotlivých povědomých nitek tvářit, jako že je vytáhl z vlastní kapsy, ve vytváření komplexní atmosféry či citelnější gradace nicméně selhává na celé čáře. Nejedná se o výrazně ubíjející zážitek, svádějící k okamžité nudě, "pouze" do jedné věty shrnuvší děj (případ vyvěrá v konspiraci, aby se následně několikrát přetočily role hodných/zlých, hrdina dostává z každé strany kopance do nohou a na konci zachraňuje situaci svými svaly i důvtipem) jede bohužel až příliš důkladně podle určitého nastavení - neutrálu, což ostatní složky v čele s herci poslušně napodobují.

Jednotlivé dílky jsou za sebe skládány dle nevzrušivě učebnicového mustru a přes všechno to čekání na sebemenší úskok stranou si ani pořádně neuvědomíte, že se děj již překlopil v poměrně utahané finále, kterému předcházela stejně nezáživná, nevyostřující, dějově i vizuálně nevyvážená a až příliš povědomá vata.

Verdikt

Dva krátké akční úseky (v tom nejlepším, ale stále ne dostatečném smyslu upomínajících na Mostowovu zručnost z třetího Terminátora) a pár nedotažených nápadů jinak utahané, nepůvodní, prázdné a hloupoučké Náhradníky nespasí. Náhradníci nejsou chytrým sci-fi postaveným na scénáři ani nabušeným, nahláškovaným a vizuálně našlapaným akčním bijákem (už vůbec ne z trailerů očekávanou oslnivou kombinací), své místo si však bohužel nenajdou ani mezi zábavnými průšvihy typu Ultraviolet.

Podobně jako Babylon A.D. stojí se svou chudobou přesně na pomezí této kvalitativní škály, což je nemilosrdně činí naprosto zbytečnými. Od zmíněného spojení žánru s titulním námětem a lidí z branže bych obdobnou změť smrtonosné sázky na jistotu, promrhaného potenciálu a nechuti nečekal.

Hodnocení: 4/10

autor: Jan Mazanec