Gorilla.cz - vše o filmu a televizi.

Recenze: Transformers: Pomsta poražených - Stal se Michael Bay králem léta?

Dětské hračky znovu ožívají v nákladném spektáklu. Pobaví dospělé i nehračičky?

Michael Bay je bůh, satan a kdovíco ještě v jednom. Jedni ho mají rádi za prosluněné vizuály, fetišistické snímání veškeré armádní techniky a megalomanství v akčních scénách, ti druzí ho považují za přeceněného onanistu, který se dávno režijně vyčerpal. Obě strany mají v určitých ohledech pravdu, těm prvním však Bay vždy splnil dětské sny, které se kdokoliv jiný styděl na plátně ukázat. I mistru tesařovi však může pohár trochu přetéct.

V pokračování Transformers se Bay utrhl totálně ze řetězu a tentokrát ho neusměrnil ani Steven Spielberg. Formulka „všeho víc a radši na druhou" byla dvojkou Transfomers naplněna tak vrchovatě, až se vám nechce věřit, že to stálo „jen" 200 milionů. Vše sice vypadá nádherně, trikoví mágové ze studia ILM určitě nepřijdou o nominaci na Oscara, k čemu to ale vše je, když to nedrží pohromadě a vy se místy nudíte?

Jak je důležité nemít scénář

První prohrou je jednoznačně děj a násilné montování mytologie na pravidla letního blockbusteru. První Transformers si vystačili s pár zlými a hodnými roboty, kteří si chtějí dát přes tlamu a k tomu se připletlo lidské pokolení. Byla to příjemná, trochu povrchní, ale stále odsýpající zábava.

Ve dvojce se bohužel zaplétáme do zrádných osidel robotí historie, ve které najednou vystupuje nový záporák (onen The Fallen v anglickém názvu, český překlad je opět mimo), tuny dalších nepodstatných robotů a na scéně se objevuje další obdoba Prajiskry z jedničky. Optimus Prime vede již dva roky bojůvky s decepticonskými nepřáteli po celém světě, zatímco Sam Witwicky, hrdina jedničky, touží po normálním životě. Bez robotů a zachraňování světů. To ale moc dobře nejde, když má v garáži neposedného Bumblebeeho, který ho nechce za žádnou cenu opustit. Potenciál pro zajímavý příběh by tu tedy rozhodně byl, kdyby...

...kdyby páni scenáristé nebyli neumětelové a nekopírovali pejska a kočičku. Takový guláš, pokoušející se o rozmáchlý epos, přitom tak neinvenčně a vykrádačsky, tu letos ještě nebyl. Opakování je sice matka moudrosti, vykrádání sebe sama ale není a nikdy nebude moc košer. Ve druhé polovině filmu navíc hrdinové pořád něco hledají, zkoumají a objevují, a před vámi se tak jakoby odehrává další nezáživné pokračování Lovců pokladů. Nedík.

S roboty na věčné časy

Jasně, děj je u letních trháků vždy tak trochu na druhé koleji, nedějovost však musí zakrýt zajímavé postavy či dech beroucí akce.

Toho prvního se divákovi nedostává. Zabývat se starými známými může být na škodu a zdržovat (to naštěstí Bay pochopil), když je ale ve filmu 46 (!) robotů a o valné většině se divák nic nedozví, je něco špatně. Hned úvodní bitka v Šanghaji je toho pěkným důkazem. Optimus Prime i Ironhide se dočkají efektních vstupů na scénu, zatímco dalších pět robotů prostě jen bojuje a maximálně procedí hlášku. Proč se jeden robot mění na tři motorky a na nich jedou sexy kočky? Proč tamhleten udělá skluz a pak jen řekne, jaký je borec? Na nic z toho nedostanete odpověď.

Výše uvedené příklady mají demonstrovat, že byť se po celou stopáž na plátně prohánějí desítky a desítky robotů, tak jsou vám ukradení, protože o nich jednoduše nic nevíte. Přitom by stačila jedna scéna (obdobná jako představovačka Autobotů v jedničce) a bylo by vymalováno.

Akce, akce, akce

I roztříštěnost příběhu a hromady neznámých robotů bych ale překousl. Obdobně zmatení jsou koneckonců i druzí a třetí Piráti z Karibiku, obsahují ale výborné akční sekvence, vtipné scény a v rámci možností sympatické charaktery.

Pomsta poražených to bezostyšně kopíruje, tu hůře, tu lépe. Všichni jsme čekali, s čím se Bay vytasí zejména po akční stránce. Jestli překoná finální bitku ve městě z jedničky, prošpikovanou zpomalenými a „eye-candy" záběry, jestli se mu nějaká akční scéna slije v jeden vynikající celek jako byl útok na Scorponoka v poušti.

Nebudu to protahovat - neslije, nepřekoná a kdo měl zmatek v soubojích před dvěma lety, tak se bude ztrácet i teď. Bay překvapivě akci moc nezpomaluje, „cool" momenty se také šetří (kde je přeskakující a ve vzduchu ladně pálící Ironhide z jedničky?) a vůbec se mi zdá, že docela zařadil zpátečku.

Bombastické (a notně dlouhé) finále v poušti je paradoxně více nepřehledné než to v jedničce (béžová barva Decepticonů a v pozadí samý písek a kouř? Kardinální chyba!), a tak post nejlepší akční scény získává souboj v lese, který má spád, drajv, heroické vyústění a jakous takous choreografii. Ostatně až uvidíte, sami mi myslím dáte za pravdu. Rozhodně jde ale o výrazný posun směrem dolů - jak oproti jedničce, tak oproti ostatním Bayovým filmům.

Co ale jde výrazně nahoru, je Bayova záliba v infantilnostech a přepáleném humoru. V Mizerech 2 souložily krysy, nechme teď souložit psy! Malý robot má rád Megan Fox, ať ji tedy taky osouloží! A to je jen špička ledovce. Ono to sice povětšinou času vtipné je (zhulenou maminku chvíli z hlavy nedostanu), zpětně si ale uvědomíte, že nebýt přemíry fórků, vy byste se unudili k smrti.

Do příchodu Johna Turturra navíc lze i polemizovat o kvalitě frků a všemožných srandiček. S jeho vstupem na scénu však jde kvalita výrazně nahoru, Turturro útočí přesnými ranami na vaši bránici a na pár chvil nechává vzpomenout na lehkost jedničky. Takže - slušných vtípků je ve filmu rozhodně dost, s pár výjimkami jsou však spíše samoúčelné a snaží se zakrývat díry ve scénáři. Jestli je to plus, nebo minus, nechám na vás.

O robotech a lidech

Další důkaz, že Pomsta poražených nedopadla tak bombasticky, jak se čekalo, jsou lidské postavy. V jedničce se teenageři mohli ztotožnit se Shiou LaBeoufem, každý přece chce v tom věku mít káru svých snů a nejhezčí holku ze třídy. Akčních scén se také daleko více účastnili vojáci, zkrátka byl lidský faktor i přes všechny ty digitální triky znát.

V Pomstě poražených se vytratil. V soubojích dominují už takřka výhradně jen roboti, což se na papíře může zdát jako fajn volba, na plátně to ale moc dobře nepůsobí. Lidské postavy jsou upozaděny a nejsou ani moc dobře napsány. Shiův kamarád ze školy je evidentně nadbytečný, vojáci se také moc nepředvedou (Tyrese Gibson moc nehlásí, Josh Duhamel je... nijaký a tuctový) a romance mezi hlavní dvojicí drží jen na dobré slovo. Megan Fox je opět pěknou ozdobou, zatímco Shia neví, co hrát. Jestli pořád toho mladého a naivního kluka, nebo dospívajícího muže, uvědomělého svého poslání. Zkrátka guláš.

Aspoň že robotům z jedničky byla věnována nějaká péče. Optimus Prime se stává oficiálním borcem roku a až ho uvidíte v akci, tak ho budete chtít domů. Bumblebee je pořád sympatickým ochráncem a Ironhide tvrďákem na svém místě.

Stejné péče se však nedostalo důležitým záporákům. Největší z Transformerů, vskutku monstrózní Devastátor, pobude na plátně asi pět minut a jeho přítomnost je absolutně zbytečná. Bay se zkrátka chtěl opět předvést. Ze Starscreama se stal posera a pozor, vztah znovu oživeného Megatrona a Fallena připomíná špatnou parodii na Star Wars. Měli jsme tohle zapotřebí?

Verdikt

Co naplat, druzí Transformers rozhodně nedopadli tak, jak bychom si všichni přáli. Totálně přestřelená délka (147 minut je zkrátka hodně, i o něco kratší jednička v tom byla na hraně) a všechny výše uvedené výtky převyšují veškeré klady - hromadu vtípků, naleštěný vizuál, famózní triky a „božana" Optima Primea. Bay má pořád své postupy v malíku, jen se už zkrátka ohrál. Kdo trpěl u jedničky, ať na dvojku radši ani nechodí. Ostatní budou zklamaní, pořád ale dostanou film, který si lze užít naplno jen v kině. A v tomto duchu se na zklamaných, pořád však nadprůměrných sedm z deseti vyhrabu...

Hodnocení: 7/10

P.S. V porovnání s nabušenou jedničkou působí unylá a neinvenční hudba Stevea Jablonskyho jako zlý vtip. A ani ti Linkin Park se moc nepředvedli.

ČSFD, IMDB, Vše o filmu

Transformers: Pomstu poražených uvidíte v českých kinech od 25. června 2009.

autor: Qualkalim