Gorilla.cz - vše o filmu a televizi.

Recenze: Koralína a svět za tajnými dveřmi - Vykastrovaný Neil Gaiman

Animovaná adaptace skvostné dětské knihy Neila Gaimana doznala vytříbené a přesto neodpovídající vizuální stránky i neobratného zacházení s jádrem.

06Přesně jednadvacet oken a čtrnáctero dveří (třináct průchozích, za těmi čtrnáctými se ukrývá pouze cihlová zeď) napočítala zvídavá dívenka Koralína ve svém novém obydlí, rozsáhlém venkovském domku o několika nájemnících, kam se zrovna přistěhovala se svými zaneprázdněnými rodiči. Přitom právě jejich nevalný zájem o Koralínu ve spojení s její touhou po bádání a prozkoumávání všeho možného musí hlavní hrdinku zákonitě přivést do neštěstí. A jelikož se ocitáme ve světě Neila Gaimana, není pochyb, že nepůjde o hrozbu jen tak ledajakou ani jednoznačnou.

Zpočátku se dokonce zdá, že ve světě, který se Koralíně odkryje za cihlovou zdí a jež zrcadlově převrací ten skutečný, je život barvitější, dětsky neokázalejší a rodičovsky vřelejší, než ten dosavadní. Ani Druhá matka s Druhým otcem či kamarádi a jídelníček vystavěné dle libosti však nemohou vynahradit svět, rodičovskou lásku a kamarády tam doma, což si Koralína s každým ubíhajícím momentem uvědomuje. Než se ale konečně bude moci vrátit domů, čeká ji spousta překážek včetně vlastního strachu, pochybností a faktu, že je jako pouhé dítě momentálně na všechno sama...

Nectění pravidel předlohy se nevyplácí

Nakrásně znějící popisek platí v informační i emoční rovině o knižní předloze z pera fantaskního guru Neila Gaimana (jenž je v Hollywoodu momentálně dost v kurzu) takřka do puntíku, adaptace jednoho z jeho stěžejních a "univerzálních" děl (jakkoliv to zní otřepaně, Koralína je určena čtenářům opravdu všech věkových kategorií) se její atmosféře bohužel ani zdaleka nepřibližuje. Látky se ujmuvší Henry Selick budil značnou důvěru a živil naději ve věrnou adaptaci pouze do té doby, než první upoutávky a posléze výsledný film potvrdily, že Selick, byť zdatný řemeslník, není schopný a už vůbec ne poutavý vypravěč a letité připisování zásluh za Ukradené Vánoce Timu Burtonovi se nyní jeví velmi oprávněné.

Do precizně vystavěné a kompaktní látky totiž Selick společně se samotným Gaimanem (!) zásahli surovými, většími i menšími, každopádně zbytečnými zásahy, které originál zčásti ignoruje, zároveň z něj bez rozmyslu čerpá a v zásadě tak mění jeho vyznění. Což samozřejmě není důvod k tomu, aby z předlohy vycházející film nešel stejně tak dobře vlastní cestou a fungoval sám o sobě. Tohle ale není ten případ.

Aniž bych výrazně lpěl na předloze, Koralína a svět za tajnými dveřmi není příliš dobrý film. V následujících řádcích se sice dopustím nejednoho srovnání s předlohou, ale to hlavně proto, že věrnější adaptace by rovněž znamenala lepší film a porovnání knihy s filmem vám pomůže lépe pochopit, proč se film jeví tak zkratkovitý, chladný a převážně nudný.

Kniha ve filmu a film osamostatněný

Balvan úrazu tkví jednak v nešetrném zacházení s předlohou, jejíž první (expoziční) třetina je neúnosným způsobem natažena přes půlku filmu, přičemž jednotlivé frakce - pravidla, v knize s tou největší pečlivostí nadhazované náznaky, skrze něž cítíme blížící se hrozbu, Koralína a okolo ní se točící téma dětství, vlivem okolností přecházející v dospívání atd. - nejsou za sebe řazeny v rafinovaně promyšleném sledu, nýbrž neúhledně pomíchané, stavěné do opačného světla a tím pádem zcela bezúčelné.

Jednotlivým segmentům tím shází spojitost a pravidla jako by byla vymýšlena za pochodu, což zajisté vyústí v divácký nezájem, trvající nudu a vytváří dojem nelogického snímku, usilujícího o oslnění pouhým žánrem, nikoliv samotným příběhem. Hrubiánskému způsobu lavírování s původním dílem je rovnocenným problémem překvapivě i vizuální stránka. Pookénková animace, jakkoliv je sama o sobě fajn a hýří mnoha vizuálně dosud netušenými nápady, se ke Koralíně taktéž nehodí.

Zatímco knižní Koralína, tak jako většina Gaimanových prací, vychází z kontrastu našeho a snového světa, kde se Gaiman o onu pomyslnou hranici otírá vskutku mistrně, filmová Koralína vinou zdejší nadnesené stylizace působí dojmem smyšleného vesmíru neustále, ať se nacházíme v jakémkoliv z obou světů. Postavy, charakterem i vzhledem, jsou samoúčelně bizarní a humorné karikatury, lidské bytosti ani vzdáleně nepřipomínající. Samotná Koralína pak prakticky nesvádí žádný vnitřní boj a k návratu domů se odhodlá spíše ze strachu než kvůli vlastnímu přesvědčení.

Verdikt

Filmová Koralína díky výše zmíněnému vyznívá jako samorost totálně naprázdno a ve světle stejnorodých látek nanejvýš průměrně, v rámci adaptace lze mluvit až o kacířství či brilantní ukázce zpackanosti a zmařených nadějí. Knižní ingredience, které by film pozvedly, sházejí (využívání dětského strachu a způsobu uvažování, jež je oproti dospěláckému pohledu mnohdy prozaičtější, série rozmanitých charakterů, z nichž má i ta zdánlivě nejnepotřebnější postava svůj účel atd.), vlastní přispění film spíše brzdí a při převodu aspektů z knihy do filmu došlo "jen" namátkou k přeměně sympatické a protřelé dívenky v nepříliš sympatického fracka, důvtipem téměř neobdařeného. Z hororově civilní předlohy se díky tomu stal neatmosférický zážitek se sklony k samoúčelným fantazijním výjevům a děsivý epilog se proměnil v tuctové finále libovolného dobrodružství.

Koralína a svět za tajnými dveřmi navzdory vyřčenému není jednoznačně zlým filmem a na bázi vizuální laskominy se dokonce uplatní obstojně. Ale raději než jí věnovat 100 minut, svolím při honbě za Gaimanem, dobře zfilmovaným Gaimanem a kvalitní dětskou fantasy s notnou dávkou děsu k časově náročnějšímu alternativnímu trojkombu knižní předloha + Hvězdný prach + Faunův labyrint.

Hodnocení: 5/10

autor: Jan Mazanec