Gorilla.cz - vše o filmu a televizi.

Recenze: Andělé a démoni - Tom Hanks opět proti církvi

Vatikánu hrozí zánik a my se ptáme, zda má smysl na to jít do kina.

Papež zemřel. Toho využili Ilumináti, odvěcí nepřátelé církve, aby těsně před volbou nové hlavy církve unesli čtyři největší kandidáty na svatou stolici. Vyhrožují, že je s hodinovými odstupy popraví v tajných iluminátských kostelech a jako třešničku na dortu pak vyhodí celý Vatikán do vzduchu pomocí antihmoty ukradené v CERNu.

Do Vatikánu je proto urychleně zavolán starý známý Robert Langdon s tváří Toma Hankse, aby odhalil, kde se tajné kostely nacházejí (ehm), zachránil co se dá a jako bonus případně zabránil zničení Vatikánu prostřednictvím černé díry. V tom mu pomáhá odbornice na antihmotu (Ayelet Zurer) a také mladý nadějný (něco jako) kněz (Ewan McGregor).

Když bílá je bílá a černá je černá

Zápletka je velmi podobná, včetně rozložení dobrých a zlých sil, té u příbuzné Šifry mistra Leonarda. Tom Hanks (ano, konečně má normální účes a už nevypadá jako brácha Nicolase Cage) se vrací na scénu spolu s novou přechytralou slečnou na výpomoc a mele o jedné konspirační teorii za druhou.

Určitý posun tu ovšem je. Oproti Šifře výrazně ubylo postav a orientování se v ději je hned o kousek jednodušší. Taky se zběsile necestuje po všech čertech, ale kompletní příběh Andělů a démonů se odvypráví přímo ve Vatikánu. Bohužel ale neubylo vysvětlovacích sekvencí, i když s takhle mizerným scénářem (knihu neznám, tak nemůžu sloužit zda i předloha je podobně nesmyslná) mnohdy nezbývá nic jiného, než neustále komentovat to, co se odehrává na plátně.

Už jsi to teda konečně pochopil?

A právě ony dovysvětlovačky jsou velkou brzdou i tohoto filmu. Zápletka dává kladným hrdinům minimální prostor na činy, Langdon, který si krade film pro sebe, totiž většinu času tráveného před kamerou proplká a pak se diví, že je u všeho důležitého pozdě. Čímž se samozřejmě také spolehlivě bortí tempo filmu.

Ono je to s akcí celkově hodně na pováženou. Ti hodní sice lítají od kostela ke kostelu (jak sakra cizinci vědí, kde mají ilumináti skrýše?), krom řešení rébusů z knih se toho ovšem moc neděje. Ani tu raději nebudu rozebírat, jakým způsobem získávají jednotlivé nápovědy, rozbor děr a nedotažeností scénáře by totiž stačil sám o sobě na pěkně macatý článek.

Opravdová akční scéna, kdy Langdon uniká ze vzduchotěsné knihovny (jak může v obří hale během pár vteřin úplně dojít vzduch?), je v tomto 140 minutovém snímku pouze jedna a to ke všemu, v kontextu zbytku dění, působí dost nepatřičně.

A kdopak spasí zachránce Langdona?

Andělé a démoni se snaží tvářit jako regulérní detektivka. Nenajdete tu žádnou milostnou zápletku, která by odváděla pozornost ani humorné situace na odlehčení. Jen se řeší hádanky, spiknutí a záhady. O to větším průšvihem je fakt, že ty rébusy jsou vesměs naprosto nesmyslné a přitažené za vlasy. Film, který je založený na demonstraci vítězství důvtipu nad hrubou silou, si nemůže dovolit být tak hloupý jako tohle...

Přesto není tak snadné Anděly a démony úplně odstřelit. Přes zoufalý scénář mají v záloze kvalitní herce, v čele s tentokrát sympatickým Hanksem, a hlavně mistra ve vyprávění, Rona Howarda, na režisérském křesle. Howard, i kdyby chtěl, neumí natočit úplně špatný film a v jeho podání je zajímavé sledovat i exkurzi po vatikánských památkách.

A právě výprava je další velkou devízou Andělů. Ani vteřina snímku se totiž nesměla točit, z pochopitelné averze skutečné církve, přímo ve Vatikánu. Množství záběrů je tedy trikových, přitom nepůsobí skoro vůbec uměle. Tady chválím hodně. Rovněž musím maximálně velebit vynikající hudbu veterána Hanse Zimmera.

Verdikt

Oproti Šifře mistra Leonarda jsou Andělé a démoni o poznání civilnější a jejich filmové podobě se nedá upřít snaha o zjednodušení. Leč, zůstává tu i tak naprosto nesmyslná a neuvěřitelná zápletka plná logických děr, a to je u detektivky zásadní problém. Hlavně skoro až parodické finále tomu všemu marastu nasazuje korunu. Producenti mohou líbat ruce režisérovi Ronu Howardovi za to, že Anděly vytáhl svým umem aspoň do průměru.

Hodnocení: 6/10

autor: Martin "Ruut" Kovařík