Gorilla.cz - vše o filmu a televizi.

Dollhouse 1x12 - Omega

Co přineslo finále Whedonova sci-fi seriálu?

Článek obsahuje spoilery!

Představte si, že existuje technologie, která dokáže celé vaše já nacpat na jeden pevný disk. Odtud vás lze nahrát do libovolného těla, ale zároveň si také někdo může vypůjčit to vaše. Z různých osobností se dá namíchat zcela nová a vytváření těchto dokonalých lidí se mění ve slušný byznys. Stačí si pronajmout potřebná těla a hurá k obsluhování zámožných klientů. Je to začátek konce lidstva?

Je, vážení, a Joss Whedon přišel s Dollhousem proto, aby nám to nacpal do hlavy. Ztráta lidské individuality a hraní si na boha byla hlavní témata, kolem kterých se dosavadních 12 dílů točilo, a celá tahle myšlenka by ještě pár dalších klidně unesla. Především proto, že závěrečná epizoda tak nějak nebyla tím, co jsem od ní čekal.

Dollhouse se až šestým dílem proměnil v klasickou whedonovku, v níž hlavní dějové linie jednotlivých dílů většinou posouvají dopředu celý seriál, a první série z pochopitelných důvodů vrcholila zodpovězením jen pár velkých otázek. Přestože se kroužilo kolem osudu Echo, pádu Dollhousu a celosvětového spiknutí s programovatelnými lidmi, nakonec jsme pořádně rozkryli pouze příběh Alphy.

Pokažená loutka stála kdesi v pozadí již od začátku, Whedon se ale rozhodl, že s ní vsadí až na poslední dva díly. A mám pocit, že to byla chyba, jelikož na krátké ploše rozehraná partie skončila celkem znepokojivými kličkami, nad nimiž jsem většinu času jen kroutil hlavou. Celé flashbackové podloží přitom bylo nanejvýš uspokojivé a nebýt ohranosti zvratu „ha, taky loutka!", nešlo by k dokreslení událostí namítat vůbec nic.

Alpha byl prvním důkazem nedokonalosti celého vymazávacího procesu a když v něm Echo probudila city, ozvalo se i jeho pravé já. Na nůžkových kreacích ujíždějící psychopat sice dopřál své milé vytoužené výsadní postavení v Dollhousu, při následné nehodě se však změnil v nadčlověka, který byl nucen svou lásku opustit. Stále mi nedochází, proč čekal se svým návratem až na Ballarda, ale zbytek minule položených otázek byl zodpovězen.

Šípkovou Růženkou je skutečně Echo, kterou Alpha z Dollhousu dostal díky starému otisku Whiskey, své bývalé spolupracovnice. Sjednocení v podstatě fiktivních milenců však bylo jen zástěrkou pro to, aby Alpha z Echo udělal dalšího nadčlověka a zřejmě s ní za a) ovládnul/zachránil svět, za b) žil šťastně až do smrti. Jeho pojistkou se ukáže být zavraždění Caroline, která by si mohla začít nárokovat své tělo, jenže tady mi to všechno začíná skřípat.

Alpha je označován za génia, proč tedy do své milé mermomocí cpe tolik osobností, když ví, jakou rotiku to s člověkem udělá? Sám sebe nemá tak úplně pod kontrolou (pozastavení se nad tím, jak byl minule v pohodě...) a vážně to máme skousnout jen proto, že je vlastně šílenec? Frankensteinovské hraní si na boha bylo na jednu stranu fajn, na druhou ale v Dollhousu působilo jako pěst na oko a uniká mi, jak z vás kupa osobností v hlavě udělá člověka, kterému příliš neublíží ani rána železnou tyčí.

Zakončit první sérii Dollhousu jetou bitkou v Buffy stylu mi přijde jako zbytečný krok zpět. Celá sofistikovanost a vyspělost zápletky šla k čertu na úkor vytažení ohraného zvratu s nadlidmi (řekl někdo Firefly?), co by měli být budoucností světa. Vím, že má Whedon tohle téma moc rád a už jej i v Dollhousu dříve naznačoval, tady jsem ale čekal víc než další boj zla s dobrem, které se zjeví v podobě opuštěné duše, ventilující své rozhořčení nad Alphovým uvažováním.

Posledními hřebíčky do rakve ústředního dění jsou potom Alphův odfláknutý útěk a především jeho ledabylé odhození disku, který uvízne na nemožném místě (!). U mě velké cože a stejně tak jsem se divil tomu, jak moc je do pozadí vražena zásadní událost závěru, kdy se Echo nechá znovu vymazat i přesto, že z ní je jakási vyspělejší bytost. Chápu, že ji k tomu Caroline přemluvila dostatečně, určitě by to ale uneslo větší vypíchnutí.

Zklamání z hlavní linky tak musely vynahrazovat ostatní, především ta s doktorkou Saundersovou. Její konfrontace s Viktorem a závěrečné zjištění pravdy z ní ve finále dělají asi nejzajímavější postavu, i když zůstává spousta věcí nedořečena. Jak do toho všeho zapadá Topherova osamělost a nakolik vážně lze brát naznačené vykoupení v podobě zjizveného Viktora? Každopádně jde o zajímavou variaci na téma „zjistila jsem, že jsem klon" a přesně ten typ zápletky, které v Dollhousu vždycky táhly nejvíc. Co brání tomu, aby podobně fungovala většina personálu?

V poslední řadě tu je mnou dlouho očekávané týmování Ballarda a Boyda, kteří ale nebojují proti Dollhousu, nýbrž mu pomáhají. Především u Ballarda se do jisté míry završil přechod na temnou stranu, protože začal Dollhouse akceptovat, a vypadá to, že jeho likvidaci odložil minimálně na druhou kolej. Závěr pak svědčí o tom, že svůj boj vlastně prohrál a nezbylo mu, než vyměnit osud Mellie za ten svůj. Byla to jediná věc, kterou ještě mohl udělat. Jaké jsou ale jeho další plány? Stane se loutkou, nebo bude pro Dollhouse pracovat dobrovolně? A zjistíme to vůbec někdy?

První kapitola příběhu se uzavřela a otevření té druhé je zatím značně nejisté (poslední díl měl nejmenší sledovanost vůbec). Dollhouse od začátku neměl potíže s vystavěním zajímavé mytologie a pokládáním důležitých otázek, z tolikrát vyřčených důvodů ale kulhal a v závěru se navíc ukazuje, že se do 12 dílů opravdu nemohlo vejít zdaleka všechno. Ač vidím zvolené vyřešení linie s Alphou jako dost nešťastně provedené a finále to dost sráží, témat Dollhousu zbylo dost a kdybych je tu měl vyjmenovat, je to na dalších pár odstavců.

Můžeme být rádi za do jisté míry vyřešený příběh, jako celek však první série nakonec působí jen jako předvádečka možností Dollhousu, v jehož vesmíru jsme toho příliš neprozkoumali. Whedon dobře načrtl postavy, každá z nich se dokázala někam vyvinout a odhalila svá tajemství, jenže naplno seriál bodoval jen v několika dílech (osmička vede). Určitě nejsem sám, kdo čekal víc.

Co bude dál? Bonusová třináctá epizoda Epitaph One vyjde 28. července na DVD a o obnovení/zrušení Dollhousu bychom se měli dozvědět do konce května. Pokud se někomu podařilo dočíst až sem, zřejmě vás tyhle dvě věci zajímají, takže o nich určitě budu informovat. Do té doby si můžete dát reprízu všech 12 částí (v každé napodruhé odhalíte něco nového - vyzkoušeno) a doufat, že Josse zase nezaříznou. Já bych se totiž do podkroví podíval rád.

Názory, myšlenky, zhodnocení... diskuze je Vaše. Doufám, že nás až sem Dollhouse dokoukalo co nejvíc a každý z Vás k němu má co říct.

autor: Karel Ryška