Gorilla.cz - vše o filmu a televizi.

Recenze: Normal - Nejočekávanější český film posledních let přichází

Je Milan Kňažko děsivější než Hannibal Lecter?

Normal je přesně tím filmem, který bude část diváků považovat za naprosto dokonalý, část jej označí za prázdný kýč a zbytek za nesrozumitelnou intošárnu. A pravdu budou mít zčásti zástupci všech tří táborů. Příběh o mnohonásobném německém vrahovi z přelomu dvacátých a třicátých let minulého století, jenž se celý odehrává v době, kdy je titulní postava ve vězení a probíhají s ní soudní přelíčení, se opravdu lehce zaškatulkovat nedá.

Musíte si domýšlet

Je to příběh osoby, jež v meziválečném Německu léta strašila tisíce lidí, přesto je film v drsnějších ohledech překvapivě soudný. Režisér Ševčík zbytečně nechodí do krajností a neukazuje v záběrech nic navíc, nesnižuje se k používání samoúčelného násilí a nebrnká na psychiku diváků zobrazováním nechutností. Ani tu nejsou podpásovky ala maximálně vytažené zvuky v určitém momentě s cílem polekat diváka. I když zrovna třeba vkusně vybraná hudba z pera Jana P. Muchova je jednou z nejsilnějších zbraní celého snímku.

Vše je zde jen jemně naznačeno, ale těch náznaků je tu přeci jen příliš. Normalu zoufale schází alespoň jedna pořádná scéna, kdy by vrah Peter Kurten (Kňažko) naplno ukázal, jaká je bestie. Tím nemyslím násilí, ale třeba kompletní flashback nějakého jeho zločinu, ne pouze kraťounké momentky. Prostě něco, co by vás vytrhlo ze změti krásných uměleckých obrázků a připomenulo, že sledujete hlavně příběh muže, jenž brutálním způsobem zabil spousty žen a dívek. Něco syrového a živelného.

Tenhle film je pro velká plátna

V Normalu jsou nám předkládány špičkové vizuální orgie. Snímek je přeplněn stylovými obrazy, jež jsou plné nevšedních nápadů. V tomhle nadupané trailery nelhaly. Když si v kterémkoliv momentu stopnete film a to, co vidíte před sebou, si zarámujete a pověsíte na zeď, tak se budete moci kochat nevšedním uměleckým dílem. Navíc se tu pro vyniknutí jednotlivých detailů neustále střídá zrychlování a zpomalování záběrů, to samé platí i o do modra laděných všudypřítomných filtrech.

Nic nepředstírám, já jsem zrůda

Herci jsou bez výjimky úžasní. Vlastně musím konstatovat, že na plátně žádní herci nejsou. Není tu Milan Kňažko hrající nelítostnou bestii, je tu skutečný sadistický a cynický vrah, zdůvodňující své zabíjení větami typu: „Aspoň zemřel o masopustním týdnu." či „Jsem něžný, napřed jsem ji zabil a až pak si s ní užil." A přitom ani na moment nezapochybujete o jeho slovech a budete mu vše žrát stejně jako kdysi Hopkinsovu Lecterovi v Mlčení jehňátek.

To samé platí o Dagmar Havlové v roli Kurtenovy manželky, která nechce uvěřit tomu, že muž, kterého miluje, je monstrum. Paní Havlová se vrací před kamery po více než desetiletí, je tudíž místy trochu nejistá, ale role stárnoucí femme fatale se zhostila důstojně.

Trochu problém mám jen s Kurtenovým mladým obhájcem - Justem Wehnerem (Pavel Gajdoš). Většina příběhu se totiž pohříchu točí právě kolem něj, když místo pátrání v Kurtenově minulosti sledujeme ztrátu ideálů jednoho nezkušeného snílka. Gajdoš vůbec není špatný a s postavou srostl, ale je to škoda už kvůli skvělému Kňažkovi, kterému se tak nedostává prostoru.

I z vedlejších postav režisér vymačkává maximum. Dokonce i tak provařený obličej, jakým je Miroslav Táborský, není na škodu a opravdu sledujete zničeného otce jedné z obětí Kurtenova řádění, nikoliv Táborského.

Potenciál tu však je, ne že ne

Ovšem co je všechna ta krása platná, když Normalu chybí to nejdůležitější - myšlenka. Chvíli se řeší vrah, aby pak vzápětí vyprávění úplně uhnulo a věnovalo se obhájci zmítanému pochybami o smyslu svého počínání. A ani jedno z toho není naplno. Při sledování snímku si zkrátka připadáte jako na vernisáži: kocháte se uměním, ale to je na film dost málo.

Kouzlo Normalu strašně rychle vyprchá, krásné rozpohybované obrázky záhy vyblednou a napodruhé se na něj bude chtít podívat asi jen málokdo, protože si uvědomí příliš pomalé tempo a absenci pořádného příběhu. Navíc je znát, že předlohou je divadelní hra. Příliš mnoho prkenných a patetických dialogů bez života. Příliš záběrů s rozhovory mluvicích hlav.

Verdikt

Ševčík si dává velmi dobrý pozor, aby neselhával v technických záležitostech a vše mu šlapalo. Jenže on a jeho spolupracovníci až moc tlačí na pilu a předkládají nám přehlídku toho "jak jsme dobří a jak dokážeme úplně vše". Výsledkem je odosobněná filmová báseň, ze které až moc šustí papír a na diváka vypustí příliš mnoho vjemů, jež se navzájem ruší. Ale klidně si na Normal zajděte, takhle zajímavý (to je to správné slovo) tuzemský film v kině dlouho nebyl a na velkém plátně mu to opravdu sluší.

Hodnocení: 7/10

autor: Martin "Ruut" Kovařík