Gorilla.cz - vše o filmu a televizi.

Recenze: Veřejný nepřítel č.1 - Francouzský Kmotr 21. století?

Přichází Jaques Mesrine, nejslavnější francouzský gangster všech dob.

Francouzská kinematografie patří co do kvality a úspěšnosti na mezinárodním poli mezi absolutní evropskou špičku. Kdybychom zalistovali v oscarové historii, konkrétně pak v kategorii nejlepšího zahraničního filmu, možná by se kdekdo z vás divil, filmy původem z Francie totiž s přehledem vedou. Naši distribuci zatím obohacovaly především komediální kousky (série Taxi, Drž Hubu!), občas ale došlo i na trošku ostřejší látku. Ať už to byly populární Purpurové řeky nebo mírně američtější Přepadení 13. okrsku. A právě tyto filmy spojily dvě hlavní persony zodpovědné za Veřejného nepřítele č. 1 - Vincenta Cassela a režiséra Jean-Francois Richeta.

Předlohy se drží zuby nehty

Veřejný nepřítel č. 1 je příběhem nejslavnějšího francouzského gangstera všech dob - Jaquese Mesrina, přičemž popisuje jeho cestu zločinem od prvních krádeží až po období, kdy byl pro město nad Seinou tou největší hrozbou. Film vychází z Mesrinova životopisu (jehož je sám autorem), jenž je událostmi z jeho života velmi napěchovaný, Richet se tak rozhodl vměstnat knihu do dvou dílů. První část je již v kinech, na tu druhou s podtitulem Epilog si však musíme počkat až do Nového roku, což je... poněkud zarážející.

Už od prvních minut je dobře zřejmé, že se Richet drží předlohy zuby nehty a nechce nás připravit o žádnou, byť jen nepodstatnou epizodku z Mesrinova života. Scény se tak na sebe kupí jedna za druhou, přičemž chvilku vidíme hlavního hrdinu, jak do někoho napere celý zásobník, aby se velmi rychle střihlo a on tancoval s jednou z lásek svého života. Film tak především v první půli působí značně nekonzistentně a je na něm velmi dobře vidět, že Richet musel ve střižně pořádně krátit, aby se dostal na relativně snesitelnou stopáž 4 hodin (v součtu obou dílů). Spoustě střípků z Mesrinova života tak nevěnuje ani minutu, není ovšem pochyb, že by film působil daleko ucelenějším dojmem, kdyby Richet za každou cenu nepoužíval svých nůžek (napraví to director's cut?).

Nekompromisní Mesrine

On sám je vůbec režisér dvou tváří, často sice skáče od scény ke scéně, nehledě na nějakou návaznost, nicméně když už nám má podat nějaký velký mezník v Mesrinově životě, činí tak se vší grácií. Tyto momenty tak překypují napětím (ačkoliv víme, že hrdina zkrátka musí přežít) a drásavou atmosférou, která se nebezpečně dere pod kůži. Místy jsem se dokonce přistihl, že mám o Mesrina opravdovou starost, což Richetovi přidává alespoň nějaké body k dobru. Stejně tak i jím výborně zvládnutá a přehledná akce, která si nic nezadá se špičkovou prací z Hollywoodu.

Ve Veřejném nepříteli však nehraje prim, styčným bodem je totiž jen a pouze Mesrine. Ten by se pro někoho mohl zprvu jevit jako poměrně těžce uchopitelná postava, na čemž má opět vinu uspěchaný začátek, který místy působí jako solidní šoková terapie. Inu, když se Vincent Cassel v jednom záběru tváří jako mírumilovný taťka, aby za pár sekund zřídil svou manželku takovým způsobem, to zkrátka pohne s každým. Postupem času si ale na jeho činy divák zvykne a jednoduše se smíří s tím, že Mesrine je typicky rozdvojená osobnost gangstera. V jádru milující otec, zbytkem těla ale chladnokrevný a pomstychtivý zabiják, který nejde pro vystřílený zásobník daleko.

Cassel je ďábel

Nemůže tedy skončit jiným způsobem, než jaký mu hned zkraje popisoval jeho kamarád (a šéf) Guide s tváří G. Depardieu. Jde od vězení k vězení a ačkoliv mu jeho činy vydělávají závratné peníze, on sám se s heslem „Pomstím se každému, kdo se mě jen trochu dotknul" moc daleko dostat nemůže. Alespoň v prvním filmu, kde mu trošku podkopává nohy zbytečně dlouhá závěrečná linka ve vězení. Mesrinova bezradnost sice z plátna přímo svítí, nebylo by nicméně na škodu těch zhruba patnáct minut „přesunout" do úvodu pro ucelení expozice.

Tam kde si Richet začíná uvědomovat, že si vzal poněkud velké sousto, nastupuje zmíněný Vincent Cassel. Ten zvládnul uchopit neuchopitelné a Mesrina ztvárnil jako ďábla, jenž si je vědom svých činů, ovšem vůbec si nepřipouští jejich následky. Asi netřeba dodávat, že charisma z něj čiší na každém kroku a že právě Veřejný nepřítel č. 1 je filmem, který mu otevře i ta poslední dosud zavřená vrátka v zámoří (pravda, moc jich nebylo). Potěšil i Gepard Depardieu, jenž byl asi nejlepší volbou pro ztvárnění hlavního bosse a s přehledem tak dal zapomenout na svou roli v pitomém Babylon A.D.

Nový Kmotr?

Pochvalu si určitě zaslouží i nekompromisnost, s jakou Richet většinu scén podává, nechybí spousta krve a správná gangsterská brutalita. Ta je mimochodem většinou snímána v dlouhých a nestříhaných záběrech, které jen umocňují potřebnou autenticitu. Veřejný nepřítel je vůbec výborným příkladem práce s kamerou (odjezd od ležícího Mesrina ve vězení tesat), čímž drtivou většinu zbylé evropské produkce hned o několik řádů převyšuje. Když k tomu připočteme i správně atmosférickou hudbu, je na světě technicky brilantní počin.

Věty o novém Kmotrovi je ale zatím nutné brát se značnou rezervou a závěry dělat až po druhé části. Ta první se totiž, na rozdíl od Coppolova opusu, snaží při své kratší stopáži zaměřit na zbytečně velký počet událostí z Mesrinova života, což má někdy za příčinu jeho upozadění za přehuštěný děj. Veřejný nepřítel č.1 tak i přes božského Cassela a výbornou technickou stránku působí místy nekonzistentně a připomíná mírně nedopečený životopis, kterému chybí jistější režisérská ruka. I tak ale s vyhlížením Epilogu poměrně velká spokojenost.

Hodnocení: 7/10

Jiná volba: Americký gangster 9/10, Východní přísliby 8/10, Purpurové řeky 7/10, Kmotr 10/10

Veřejný nepřítel č. 1
Akční / Krimi / Drama / Thriller
Francie / Itálie / Kanada, 2008, 110 min
Režie: Jean-François Richet
Hrají: Vincent Cassel, Cécile De France, Gérard Depardieu, Roy Dupuis, Gilles Lellouche, Elena Anaya

autor: svobik