Gorilla.cz - vše o filmu a televizi.

Recenze: Vlna - 2. a 3. část filmu Jiřího Svobody

Drama o sérii událostí, jež odstartovalo thajské tsunami, došlo ke svému konci. Stálo to za to?

Od doby, co Adama Kleina smetla vlna tsunami (spolu se zjištěním, že se ho jeho manželka a tchán pokoušejí zabít), už uběhl nějaký čas a on se teď pod jménem svého pravděpodobně zesnulého přítele, Roberta Krause, pokouší žít normálním životem, spolu s Robertovou dcerou Marcelou. Na paty mu však šlape všudypřítomná mafie i policejní čmuchal. A schovávat se nelze věčně...

Když jsem v recenzi prvního dílu mimo jiné tvrdil, že by každý díl měl být jiný, nenapadlo by mě, že moje tvrzení bude záhy potvrzeno. Ale radost z toho nemám.

Vlna klame tělem, resp. úvodním dílem

Zatímco v prvním díle se divák i přes mnohé nedotaženosti mohl těšit alespoň z objevování a odkrývání tajemství a tušených pravd, v druhém se naopak dlouhou dobu mlží a rekapituluje již viděné. Nebylo by divné, že hlavní postava vzpomíná na události těsně před zásahem tsunami, která jí záhy změnily celý život, kdyby však ten samý postup už nebyl použit minule a podstatně lepším způsobem.

Drtivá většina stopáže se tak stává postradatelnou a skládá se z valné části z úryvků prvního dílu, v nichž Adam krom tragédie vzpomíná především na ženy, které ovlivnily jeho život. Když k těmto osudovým ženám navíc přidá i ty, které neznáme (jedna, kterou nezná ani sám Adam, byla součástí Robertova života, nyní tedy i jeho), nelze si tak trochu zvráceně nevzpomenout na Všechny moje lásky,v nichž hlavní hrdina rekapituluje 5 nejdůležitějších žen svého života. Je to sice velmi zvláštní přirovnání, ale věřte, že za něj ještě budete rádi.

Druhý díl totiž příliš nového nenabídne a ačkoliv se dočkáme i dvou nových zásadnějších motivů (z nichž ten, který se týká otázky otcovství, je vycucaný z prstu, uvědomíme-li si, s jakou razancí byl kladen důraz na definitivní odpověď na tuto otázku v prvním díle) a menšího posunu v ději, opravdový požitek a divácký zájem budete mít jen z posledních pěti minut, které děj nakopávají stejně bezskrupulózním způsobem jako mafiánští věřitelé své dlužníky.

Opakování chyb z minula + vytváření nových

Scénář je zkrátka i tentokrát asi tou největší slabinou a oproti dřívějšku už např. nelze opomíjet a promíjet, jak lacině se zde pracuje s hudbou (k navození atmosféry starých dobrých bigbíťáckých časů tvůrcům stačí rollingstoneská vypalovačka Satisfaciton) a špatně zní některé dialogy. Ty jsou ale dost možná jen nešikovně pronášeny.

Podobně je na tom i režisér Svoboda, když značně nejistě pracuje s vizuální stránkou. Pád z útesu je zde několikrát zopakován jako ten nejzásadnější zvrat celé trilogie, ale pokaždé spíš upozorní na to, jak špatně je vlastně natočen. Zajímavý je pokus o západnější look a použití modernější střihu. Začne to úvodním „překrýváním hlasů" moderátorů a pokračuje zrychleným, děleným, rozpitým a všelijakým dalším obrazem, což má stejně jako (i zde několikrát použité) opakování zásadních slov v oblibě věčný hračička Tony Scott. Celkově vzato, druhý díl nám předkládá totéž co díl první, jen s minimem nového a mnohem pomaleji, případně opakuje nepotřebné flashbacky do zblbnutí.

O to více je pak zajímavé sledovat, jak se v díle třetím změní tvůrčí přístup o 360°. Všechny postavy z ničeho nic prošly razantním vývojem a dospěly k nějakému rozhodnutí, aniž by však o tom divák byl dříve informován. Ve chvíli, kdy jde jedna postava proti druhé, aby se vzápětí situace otočila a tak šlo vše pořád dokola, pak nelze nekroutit hlavou. Postavy se objevují na místech a ve společnosti postav, u nichž byste to nečekali a chovají se způsobem, jaký se k nim nehodí (dost možná jen nebyly dostatečně představeny, v obou případech je na vině opět scénář).

Kam Vlna doplula?

Namísto aby závěr vše rozřešil, nechá jen zmizet pár nedůležitých postav a ty zbylé nechá s jejich problémy bez povšimnutí. Závěr je místy dokonce ucházející, ale nakonec stejně vyznívá spíš trapně a chvílemi i hodně směšně (hlášky lesbické kulturistky na hrad). Pointa, pokud se jí tak dá říkat, je nicméně velmi snadno odhadnutelná.

I když zklamal scénář a víceméně i režie Jiřího Svobody, která je jindy sázkou na jistotu, šlo v případě Vlny ještě leccos zachránit herci. To by jim však nesměly být připisovány natolik nevděčné postavy/scény/dialogy, s kterými se občas nedokáže vypořádat sebelepší herec. To se týká Tatiany Vilelmové, nepřesvědčivě balancující v duševních rozpoloženích své postavy, či Ivany Chýlkové, u jejíž postavy patří některé reakce spíše do bláznivé komedie. Jiří Bartoška nikdy dostatečně nevyčnívá nad ostatní a ani jemu jeho postavu prostě neuvěříte.

Nakonec se vkrádá do mysli myšlenka, co chtěl film vlastně říci a čím chtěl být. Měl snad být vzpomínkou na staré časy, záznamem jedné osobní tragédie, mafiánskou hrou na kočku a myš či snad vším dohromady? Vlna si toho zkrátka vzala na paškál příliš a ve výsledku dostatečně nerozvinula ani neukončila žádnou z těchto věcí.

Hodnocení: Druhý díl 5/10, Třetí díl 4/10

autor: Jan Mazanec