Gorilla.cz - vše o filmu a televizi.

Recenze: Vlna - 1. část filmu Jiřího Svobody

Všechny vlny ovlivňují váš osud. Ať už jde o vlny Tsunami, nedůvěry či dávných tajemství.

Když se na Vánoce 2005 přiřítily do Thajska vlny tsunami, neovlivnilo to jen místní obyvatele, ale i pár českých turistů (či emigrantů), nemluvě o jejich rodinách. Ať už jde o movitého podnikatele Adama Kleina (Jiří Bartoška), který si sem se svou ženou Veronikou přišel odpočinout od práce i svého zadluženého tchána, či emigranta Roberta Krause (Jiří Schmitzer), spokojeně zde žijícího hipísáckým životem, jehož by se mu doma v Čechách jen těžko dostalo. Po katastrofě je na břehu nalezen muž, jenž se zpočátku zdá být právě Robertem Krausem. Je tomu ale skutečně tak? To ví zřejmě jen on sám.

Televizní film pod režijní (Jiří Svoboda) a scenáristickou (Josef Klíma) taktovkou uznávaných tvůrců může zpočátku leckoho odradit. Když opomenu promíjitelnou televiznost (více než kamera mě trochu trápily postsynchrony), je na vině právě scénář, který, ač měl sympatickou vizi většinu děje odvyprávět prostřednictvím jakési retrospektivy, nedokáže hned v úvodu řádně vtáhnout do děje a načrtnout postavy. Působivost filmu tkví sice v postupném odhalování dalších a dalších skutečností objasňujících jednání a motivy postav, ale tvůrci tak začnou činit více a šikovněji teprve v druhé půli. První zhruba půlhodinou se tudíž musíte složitě prokousávat, což vám neusnadňuje ani zajímavá, ale zpočátku až příliš exhibicionistická vizuální stránka filmu.

Právě druhá půle nabídla očekávaný standard hodný jmen dua Svoboda/Klíma. Zatímco herci neměli v první polovině co hrát, poněvadž jejich postavy byly zoufale neživotné a nezajímavé, v druhé půli získají tvář a příběh jasnější obrysy. Bartoška už dává své postavě co potřebuje, Schmitzer už tragicky nefigurkaří, nýbrž sympaticky glosuje o životě, smrti apod., a dokonce i takové zdánlivé zbytečnosti jako flashbacky o bezstarostném mládí starých kamarádů žijících nyní každý jiným životem, se tu nakonec ukážou jako nepostradatelné.

Zásluhu na tom krom herců má především zkušená režie Jiřího Svobody (jemuž lze vyčíst hlavně hůře provedené přechody mezi současností a flashbacky), scénář Josefa Klímy má naopak i tu stále trhliny, poněvadž se postaral o několik menších nedořečeností a pro diváka nepříjemných náhod. Trochu kříž je i s hudbou, která po celý film osciluje mezi poetickou hudbou s ženským zpěvem (dokonce se zde objeví motiv ze Svobodových Sametových vrahů) a tvrdým americkým rockem, jenž z úst českých herců zní poměrně kuriózně (lépe na tom není ani anglicky mluvící Schmitzer).

Vlna ve své první části ukázala mnohé. Na otázky JAK a PROČ odpověděla poměrně dostatečně, ve zbylých dvou částech tak můžeme očekávat, jaký to bude mít vše dopad a snad se konečně dočkáme využití všech postav. Marek Vašut se tu v podstatě jen mihnul, Jan Vondráček je tak trochu mimo, Vladimír Dlouhý naopak může být rád za poměrně vděčnou scénu, v níž divákovi při zpovídání onoho tajemného „Roberta Krause" leccos objasní a zároveň nastolí důležité otázky.

Našlápnuto má zatím Vlna slušně a jelikož to po první části vypadá, že by každá měla být pojata trochu jinak (právě proto, že již víme JAK a PROČ, nelze čekat další retrospektivu), je mi tento projekt více než sympatický. Hodnocení první části je nicméně relativní, zbytek může celek stejně tak vylepšit, jako úplně pohřbít.

6/10

autor: Jan Mazanec