Gorilla.cz - vše o filmu a televizi.

Vetřelec: Gigerův démon v režii Ridleyho Scotta

Nejnovější pokračování obou legendárních sérií Vetřelec vs. Predátor 2: Requiem už brzo vtrhne do našich kin. Pojďte se s námi podívat, jak to všechno začalo.

Posádka vesmírné dopravní lodi Nostromo opravdu nemá svůj den. Palubní počítač je předčasně probudí z hyperspánku a ke všemu je jejich mateřská společnost pověří úkolem prověřit nouzový signál přicházející z nedaleké planety. Z rutinní akce se ale brzo vyklube nečekaný boj o život. Na nehostinné planetě totiž záchranná skupina objeví neznámou mimozemskou loď, jejímuž pilotovi doslova něco protrhlo hrudní koš zevnitř. Při dalším průzkumu plavidla poté kosmonauti narazí na obrovskou líheň podivných kožovitých vajec, z nichž se postupně začnou klubat nepřátelská pavoukovitá stvoření a jednomu z nich se podaří uchytit na obličej nebohého kosmonauta. Při jakémkoliv pokusu o odstranění parazita dochází k bezprostřednímu ohrožení života hostitele, po čase ovšem nepřátelský organizmus sám odumírá. Probuzený pacient nejeví žádné známky zranění a vše se zdá v naprostém pořádku. Tedy aspoň do chvíle, než mu při společném obědě vyleze z hrudního koše odporný slizký netvor a začne ohrožovat životy zbytku posádky...

Génius s ďáblem v těle

V roce 1978 byl Ridley Scott jenom začínajícím filmařem. Na kontě měl jediný snímek s názvem Soupeři a u postele se mu povalovala do temna laděná kniha plná bizardních malířských výjevů. Obsah této knihy ho ovšem fascinoval natolik, že se rozhodnul za každou cenu přemluvit jejího autora, aby mu pomohl vytvořit umělecké podklady, na jejichž základě by mohl natočit svůj další film. Tato kniha nesla jméno Necronomicon a jejím otcem nebyl nikdo jiný, než slavný švýcarský malířský génius Hans Rudi Giger.

H. R. Giger patří mezi nejvýznamnější umělecké osobnosti naší doby. Osobně se stýkal s Picassem nebo Dálím, vytvořil vlastní umělecký směr známý jako „biomechanický surrealismus" a vedle klasické malby se věnuje ještě technice sprejové pistole, sochařství, designu nábytku nebo architektuře. Jeho talent je ovšem vykoupen nelidskou daní. Ve svém nitru totiž trpí hlubokými depresemi, které se mu částečně daří tlumit jedině kokainem, nebo jejich vynášením na světlo světa pomocí malířského plátna. A kdokoliv kdy s některým z jeho uměleckých výtvorů přišel do kontaktu, musel uznat, že Hansův vnitřní svět rozhodně není zrovna tím nejpohostinnějším místem pro život.

Talentovaný pan Ridley

Jak už asi všichni víme, spolupráce těchto dvou uměleckých géniů dopadla jak jinak než naprosto „geniálně". I když Scott nedostal na svůj projekt zrovna dvakrát velký obnos peněz, dokázal ho efektně využít do posledního penny a i z pohledu současného diváka byste ve filmu jen těžko hledali moment, který by působil levně nebo uměle. Omezený rozpočet Vetřelce ovšem svůj vliv určitě měl. Režisér a jeho tým se díky němu nemohli pustit do rozmáchlého příběhu nebo předražených speciálních efektů a téměř veškeré své úsilí tak věnovali do budování atmosféry.

A jak talentovaný pan Ridley brzy dokázal, právě tohoto nadání mu sudičky nejspíše nadělily do kolébky plnými hrstmi. Stísněné prostory vesmírného kolosu Nostromo mu poskytly ideální hřiště pro jeho kamerové hrátky s efektními průlety skrze dlouhé a úzké chodby a kombinace všudypřítomné tmy, unikající páry a Gigerovy znepokojující architektury divákům naháněla a nahání husí kůži už při letmém pohledu na dění před kamerou. Zlatým hřebem se poté stal design samotného Vetřelce. Gigerovi se v jeho ztvárnění podařilo zkombinovat to nejhorší a nejděsivější ze svých nočních můr a vedle odpudivého zevnějšku jej navíc vybavil smrtícími schopnostmi v podobě několika řad zabijáckých zubů, možností bez omezení se pohybovat po stěnách a stropech a všežravou kyselinou sírovou kolující mu v těle namísto krve. Vedle této unikátní mašiny na smrt zkrátka veškeré příšery z podobných filmů vypadaly jako neškodná havěť a význam slova „strach" ještě nikdy nezískal tak dokonalé převedení do materiální podoby.

V přirozenosti je krása

Síla Vetřelce ovšem nespočívá pouze v jeho jedinečnosti. Překvapivě za ní stojí i jeho „všednost". Zatímco sci-fi publikum do té doby znalo pouze sterilní kosmonauty z Kubrickovy Vesmírné Odyssey nebo neporazitelné piloty a Jedie z Lucasových Hvězdných Válek, Ridley Scott se jim pokusil nabídnout něco, s čímž do té doby ještě nikdo z nich neměl šanci přijít na filmovém plátnu do kontaktu. Posádka lodi Nostromo se totiž nechová jako jednotka elitních ostřílených expertů NASA, ale naopak jako obyčejná parta lidí, které zkrátka jen někdo sebral ze současnosti a zasadil o pár stovek let do budoucnosti, do jedné obří železné krabice putující vesmírem. Když kosmonauti poklidně sedí u tabule s jídlem, smějí se, baví se spolu a najednou se jeden z nich začne svíjet v křečích a z břicha mu vyleze zubatý parazit, nebojíte se proto, že by malý tvoreček vyvolával takovou hrůzu, ale naopak kvůli tomu, že i když se vše odehrává v pro vás zcela neznámem prostředí, chovají se herci tak přirozeně a „živě", že máte zkrátka strach, aby se něco podobného nestalo i vám.

Smrtonosná past

Poměr sil mezi posádkou a nečekaným návštěvníkem navíc prochází postupným vývojem. Zatímco z počátku působí obličejový záškodník či později vetřelčí novorozenec jako sice nebezpečná, ale ne nezvládnutelná příšerka, s přibývajícím časem se výhoda mezi oběma tábory od základu mění, z lovců se stává kořist a z nepříjemné situace beznaděj. Posádka lodi si uvědomuje, že utéct není kam, šance na poražení ďábelského monstra jsou mizivé a naděje na záchranu v podstatě žádná. Gigerovi se zkrátka podařilo uzavřít je do své hlavy, kde se nyní i oni musejí potýkat s děsivým světem, ve kterém je on nucen přežívat po celý svůj život.

Správná míra je důležitá

Ridleymu Scottovi se zkrátka podařilo natočit film, s jehož významem a kvalitami se na poli sci-fi může rovnat snad jen Cameronův druhý Terminátor nebo Wachowských Matrix. I když mu při jeho tvorbě chyběly zkušenosti i peníze, už tehdy se projevila jeho režijní genialita a schopnost dokonale vyvážit poměr mezi atmosférou a děsivými výjevy z Gigerovy hlavy. Pokud by však v klíčových momentech nedokázal Gigerovy démony dostatečně ukočírovat a do filmu by (s menší pomocí producentů) nedostal jedinou přeživší Ripleyovou, možná by byl teď nucen sedět někde v amerických federálních věznicích, jelikož by měl na svědomí duševní poruchy u celé generace filmových fanoušků.

Hodnocení 10/10

Podobné filmy: Vetřelci 10/10; Vetřelec3 7/10; Vetřelec 4: Vzkříšení 6/10; Černočerná tma 6/10, Hvězdná pěchota 8/10; Predátor 10/10; Predátor 2 8/10; Vetřelec vs. Predátor 4/10

Vetřelec; Alien
Horor / Sci-Fi / Thriller / Akční
Velká Británie, 1979, 117 min (Director's cut: 116 min)
Režie: Ridley Scott
Hrají: Sigourney Weaver, Tom Skerritt, Veronica Cartwright, Harry Dean Stanton, John Hurt, Ian Holm, Yaphet Kotto

Věděli jste, že:

• Ridley Scott chtěl původně mnohem drsnější a pesimističtější konec. Vetřelec měl ukousnout Ripleyové hlavu, posadit se do jejího křesla a jejím hlasem zanechat Zemi vzkaz. Studio s tím nesouhlasilo.
  
• Během známé scény, kdy Vetřelec vystřelí z hrudníku, nevěděli herci, co přesně se má odehrát a jejich reakce a úlek tak byly částečně spontánní. Mimochodem se scéna natočila čtyřmi kamerami napoprvé.
  
• Během scény probuzení z hyperspánku musely Veronica Cartwright a Sigourney Weaver mít přilepené bílé lepící pásky přes své bradavky, aby neměl film problém s uvedením v některých zemích.
  
• Loď Nostromo byla postavena podle specifikací NASA, a některé její části byly pak použity také ve filmu Blade Runner.
  
• Původní návrh postavy Vetřelce měl oči, ale pro větší efekt byly odstraněny.
  

Trailer:

autor: Anarvin