Gorilla.cz - vše o filmu a televizi.

Recenze: Síla srdce - Angelina Jolie pátrá po svém muži

Angelina Jolie hledá svého muže/novináře, který podle všeho padl do zajetí pákistánským teroristům. V novém snímku Michaela Winterbottoma, jehož děj se skutečně odehrál.

23. ledna 2002, Pákistán. Americký novinář Daniel Pearl z renomovaného Wall Street Journal se má před odjezdem domů se svou těhotnou ženou (též novinářkou) setkat s dalším, tentokrát velice významným islámským extrémistou. Když se mu však jeho žena Mariane nedovolá na mobil a o Ranným stále nikdo nic neví, je jasné, že byl unesen, což záhy potvrdí fotografie na nichž Dannymu míří pistolí u hlavy. Boj o čas i život může začít...

„Na motivy skutečných událostí" v rukách dokumentaristy

Pokud mluvíme o filmu na motivy reálných událostí, napadnou nás logicky dva typy filmů. Ty, které vás pohltí, donutí vás zapomenout na reálný základ a spoluprožívat děj s hrdiny (např. loňský Let číslo 93), nebo ty druhé, které vám jsou lhostejné a znalost reálného základu jim spíše škodí. Nový snímek britského režiséra Michaela Winterbottoma (Tristram Shandy) se řadí spíše k těm druhým. Winterbottom, ostatně jako vždy, nasnímal film svým osobitým stylem, který se vyznačuje především rychlým přechodem mezi jednotlivými sekvencemi a ruční kamerou. Síla srdce tak skáče od jedné scény ke druhé, což film činí nejen vizuálně atraktivním, ale především udržuje divákovu pozornost (alespoň zpočátku).

Tento styl by se dal definovat jako úsporný a je podobný např. rázné režii Edgara Wrighta (ačkoliv oba tento styl používají ve spojení s jinými atributy filmu). Zároveň divákům tak trochu znesnadňuje odlišit flashbacky od hlavní linie (minimálně při prvním určitě), většinou se k němu však prostřednictvím právě hlavní linie šikovně vrátí a vysvětlí jeho přítomnost. Druhý případ, kdy už se to prominout nedá, je např. kratičká scéna telefonující a váhající Mariane, která je příliš brzy utnuta dalším střihem nebo jiná scéna, kdy Mariane bez váhání a automaticky zalže, čehož si však šikovný divák všimne na poprvé (Winterbottom bohužel podobné momenty nezdůrazňuje).

Chabý děj, postavy i emoce

Jakkoliv je ale Winterbottomova režie zajímavá a důrazně působící na diváka, není mu to nic platné ve srovnání s tím, jak prvoplánově působí zvolená látka. Mluvený úvod (ač v podání lámané angličtiny novinářky Mariane) je fajn, jak je však z filmu a rozhovorů s tvůrci zřejmé, šlo jim především o to poukázat na jednu lidskou tragédii a zavděčit se reálným osobám, jež poznamenala. Tak trochu se mi dere na jazyk World Trade Center od Olivera Stonea, ale Ježíš s petlahví se naštěstí nekoná. Přesto zde zoufale schází emoce a ačkoliv se je ve vás tvůrci snaží mnohokrát vyvolat, mírný záchvěv pocítíte pouze jednou. Emociálně vypjaté a párkrát až zoufalé scény zkrátka nejsou dostatečně vytěženy. Je to i tím, že se na vás ze všech stran valí příliš informací, které mnohdy ani znát nemusíte a Winterbottomova režie tak filmu paradoxně (z hlediska emocí) spíš ubližuje.

Největší slabinu bych však hledal v obsazení. Dan Futterman je stejně nevýrazný jako neznámý a Angelina Jolie je...prostě Angelina Jolie. Čímž mám na mysli, že jsem ji nikdy nepovažoval za dvakrát dobrou herečku a v jejím případě upřednostňuji jiné kvality, např. její ženský půvab. Na ten se však příliš spolehnout nemůže, její Mariane ve filmu většinou jen tak přebývá, tváří se nezúčastněně (což měla být patrně známka statečnosti) a když už se konečně projeví, je její výkon spíš k smíchu, než pláči. Zajímavější než tihle dva jsou postavy pákistánských policistů, kteří jsou na druhou stranu občas trochu nešikovně situováni do polohy „až příliš hodných".

Nedbalost tvůrců se bohužel s narůstající stopáží zvyšuje. Jsou nám předhazovány scény jako „postavy se o něčem baví a pak to názorně vidíme ve flashbacku" či následující scéna prohlížení kamery, při které by nám měly hrůzou vstát vlasy na hlavě, ale díky pojetí vidíte nefalšované zděšení jen v očích postav, ne ve vašich. A závěrečné záběry ze svatby jakoby už Winterbottom ani nekočíroval a nechal se strhnout producentskými manýry dua Pitt/Jolie. Proti zmíněnému Stoneovi je to však stále o řád lepší.

Verdikt

Winterbottom jako režisér v podstatě nezklamal, to jen zvolená látka ho tak docela neoslovila a celek tudíž vypadá jako polotovar, na který se bojí šáhnout i on sám. Z hlediska formy zajímavé, pokud v tom hledáte emoce a přesvědčivé herecké výkony, běžte o dům dál.

5/10

Podobné filmy: Let číslo 93 10/10, World Trade Center 3/10, Tristram Shandy 8/10, Nepohodlný 7/10, Volání o pomoc 9/10

autor: Jan Mazanec