Gorilla.cz - vše o filmu a televizi.

Recenze: Faunův labyrint - Alenka v říši fašistů

Malá Ofélie musí čelit fašistům i pohádkovým stvořením z jiného světa! Režisér filmů Blade 2 a Hellboy servíruje fantasy, která rozhodně není pro malé děti.

Faunův labyrint je z fanouškovského hlediska zajímavý hned ve dvou věcech. Za prvé, jde pro Guillerma del Tora o jakýsi dočasný odpočinek od hollywoodského pozlátka (nikoliv trvalý, jako tomu např. je u pánů Wooa a Verhoevena) a za druhé je dalším del Torovým velkým filmem. Toho většina českých diváků doposud zná pouze jako režiséra popcornových comicsových adaptací (Blade a Hellboy) a netuší, že Faunův labyrint znamená pro del Tora to samé, co pro Petera Jacksona King Kong a pro jeho tvorbu totéž co pro „přerostlého hobita" Pán prstenů.

Jak hluboko vede labyrint?

Pro svůj vysněný a dlouho plánovaný projekt si del Toro vybral prostředí španělské občanské války roku 1944, do nějž zasadil postavu malé Ofélie, kterou zastihujeme na cestě se svou těhotnou matkou. Ta je převážena za svým manželem (ne otcem Ofélie), fašistickým tyranem kapitánem Vidalem, který ač miluje její matku, Ofélii si nikdy příliš neoblíbil a u ní tomu nebylo jinak. A když má kapitán plnou práci se skrývajícími se partyzány a matka je plně vytížena svým těhotenstvím, zaměstnává se Ofélie pouze svojí fantazií, která jí nakonec zavede do místního tajemného labyrintu, v níž jí podivné stvoření jménem Faun oznámí, že je Ofélie znovuvzkříšením jejich zemřelé princezny. Aby však dokázala svůj urozený původ, musí splnit tři nebezpečné úkoly...

Jistě vám námět trochu připomíná Carollovu Alenku z říši divů a ani del Toro se nemůže tajit tím, že se jí alespoň trochu neinspiroval. Vždyť co jiného může být hmyz měnící se ve vílu, než bílý králík, jenž navede Alenku (Ofélii) na správnou cestu. Králičí noru a zrcadlo tu zastupuje labyrint a šílené postavy z Alenky tu nahrazují podivná až děsivá stvoření v čele s tajuplným Faunem, jehož charakter není jednoznačný. Tahle fantasy však v sobě navíc snoubí atmosféru pohádek bratří Grimmů a del Toro vám již v prvních záběrech dokáže, proč tomuto filmu dát šanci. Když opomenu psaný úvod o zmíněné zemřelé (ztracené?) princezně, je tím především první nakouknutí do Oféliina života.

Z reality do světa fantazie a zase zpět

Režisér při tom sice nezapomíná na svůj vytříbený vizuální styl (hmyz kroužící s kamerou kolem stromu, první procházka labyrintem), ale především vypráví poutavý příběh. Dnes je v módě ve fantasy používat téma dvou velmi odlišných světů, ale na rozdíl třeba od Letopisů Narnie, které tento nápad pouze načrtly, del Toro jej využívá na maximum. A tak, zatímco Ofélie plnící úkoly, tu zastupuje dětský svět nevinnosti, druhá linie s občanskou válkou ukazuje krutý svět dospělých. A jak film dále ubíhá a Ofélie se dostává čím dál blíže ke splnění úkolů, linie čím dál více splývají v jednu.

Násilí a strach jsou prioritami obou polovin. Zatímco Ofélie zpočátku pláče pouze nad zničenými šaty, dospělí v tu chvíli trpí ve velmi naturalisticky násilných scénách, což se také nevyhne jistým nepříjemným následkům (skvělá scéna před řezáním nohy). Oféliin vymyšlený svět a tři úkoly však taky nejsou procházkou růžovou zahradou. Většinu diváků tak spíš než banda fašistů bude děsit scéna druhého úkolu, která svým napětím zahanbuje 99% současných hororů a vás na pár minut přiková k sedadlu. To však není jediná scéna při které vás bude mrazit, podobný pocit budete např. zažívat, když Ofélie prosí svou nenarozenou sestřičku, aby neubližovala své matce.

Del Torův cit pro filmování i příběh samotný je zkrátka nepřehlédnutelný, co mu však musím ještě pochválit a bez čeho by se neobešel, je výborný čich na herce. Představitelka Ofélie, Ivana Baquero, tak strčí do kapsy Dakotu Fanning i Jodelle Ferland dohromady a jen její zásluhou Ofélie není pouhým spratkem či naivním dítětem, ale plnohodnotnou postavou, jejíž motivy i chyby jsou zcela pochopitelné. Důležitá postava Fauna byla svěřena režiséru oblíbencovi, Dougu Jonesovi (Abe Sapin z Hellboye), který se na roli připravil natolik, že se kvůli ní naučil (alespoň zčásti) španělsky. Výborně zkrátka hrají všichni, povinností je ještě potvrzení kvalit herce Sergi Lopéze v roli kapitána Vidala, záporáka s velkým Z.

Verdikt

Del Toro dokazuje, že kromě zábavných filmů umí točit i nádherné fantasy příběhy, které vás chytí za srdce. Není to film pro děti, je pro dospělé, kteří znají někdy krutou realitu, zároveň se ale pořád dokážou cítit jako děti. Film roku? Pravděpodobně.

10/10

Podobné filmy: Mimic 4/10, Blade 2 8/10, Hellboy 9/10, Kletba bratří Grimmů 5/10, Nekonečný příběh 9/10, Legenda 8/10, Labyrint 8/10

autor: Jan Mazanec