Gorilla.cz - vše o filmu a televizi.

Recenze: Útok na věžák - emzáci v paneláku

Malý a přesto obdivovaný film, který okouzlil kritiky i diváky. Zaslouženě?

Není to běžné, ale ani neobvyklé. Čas od času se objeví laciný film bez větších ambicí, ze kterého se vyklube překvapivě kvalitní podívaná, které nesahají po kotníky ani desetkrát dražší projekty.

Dle mnohých kritiků je to i případ Útoku na věžák (Attack the Block), který přichází z britských ostrovů a vyvolal docela slušný (v dobrém slova smyslu) poprask. Mnozí recenzenti ho vynášeli do nebes a udělovali velmi pozitivní hodnocení a my máme šanci posoudit, zda zaslouženě, protože Útok na věžák dorazil na DVD/BR.

Film se řadí do žánru sci-fi (stejně jako District 9, ke kterému ho někteří přirovnávají) a prezentuje útok mimozemských entit v poněkud komornějším rázu. Žádná světová invaze, šmejd z vesmíru si pro své přistání vybral ne zrovna luxusní londýnskou čtvrť.

Právě tam žije zdravotní sestřička Sam (Jodie Whittaker), která z toho není zrovna nadšená. Ono zdejší sousedství není přívětivé, což se jí ostatně znovu potvrdí, když ji přepadne partička smradů v čele s Mosesem (John Boyega).

Stačí jí sebrat peněženku, telefon a prstýnek, ale jejich akci vyruší neznámý předmět, který spadne do (ano „do") automobilu poblíž.

Prodám 2+1, chov mimozemšťanů povolen

Od té chvíle se už film s ničím nezdržuje a k zemi se začnou řítit další emzáci, kteří velmi rychle zaplaví čtvrť a začnou prohánět partičku mladíků, kteří si mysleli, že jsou nejdrsnějšími bijci v okolí, ale zřejmě se spletli. Ale ani tak nehodlají dát svůj domov napospas vetřelcům.

Takže žádná megalomanská záchrana světa, ale skupina výrostů, jejich kamarádky a Sam, kteří se snaží přežít vybaveni lacinou katanou, baseballovou pálkou, nějakým tím nožem a hlavně nezdolnou touhou ubránit svůj domov, popřípadě pomstít ty, kteří krvelačným bestiím neunikli.

Je to velká úleva, že hrdinové nejsou žádní mnohovrstevnatí vysloužilí vojáci, milující otcové, bojující za svou rodinu nebo podobný prototyp postavy, ale obyčejní „hajzlíci", kteří se prostě dostali do centra dění a vědí, že jim nikdo nepomůže, tak dělají, co umějí.

Taktéž zábavná a docela dojemná je jejich víra v pospolitost a čest uvnitř jejich skupiny, dodržování jakéhosi přátelského kodexu. Díky němu to nejsou jen ti smradi na pěst, které vidíte na začátku, ale stávají se z nich sympaťáci.

Nic originálního, to už jsme několikrát zažili, ale nějak to prostě k tomu patří, a bez toho, aniž bychom poznali, že ti „superdrsní" puberťáci jsou vlastně docela v pohodě, bychom asi byli zklamaní.
Trikové orgie se nekonají, atmosféra je vynahrazuje

Nikdo jistě nečeká, že speciální efekty budou na špičkové úrovni a bude jich v každém záběru padesát. S rozpočtem 9 milionů liber moc parády nenaděláte, takže místo počítačové grafiky se obvykle spoléhá na masky a podobné „oldschool" záležitosti.

Monstra vlastně nejsou skoro nikdy pořádně vidět. Ne, že by byla neustále mimo obraz, ale jsou tak černá a chlupatá, že není vůbec jisté, jak vypadají. Jediné, co je na nich zřetelné, jsou jejich fosforeskující zuby.

Přiznám se, že zpracování vetřelců nepatřilo k tomu, co by mě oslnilo. Mimozemšťané mi občas připadali jako velcí plyšáci, které někdo polil limonádou, a jim se slepily chlupy do chuchvalců.

Ovšem, nejsou to žádné roztomilé přerostlé hračky, klidně ukusují hlavy a rvou nohy na kusy. A zvuky, které vydávají, jsou dost na to, aby byl divák chvílemi napjatý.

Potemnělá chodba, blikající světla a hodně nepříjemné zvuky v pozadí, prostě to funguje, bez ohledu na to, že víte, že se za moment zpoza rohu vyřítí obrovská chlupatá koule, která není tak děsivá, jak by být mohla.

Slušně vtipné, lehce děsivé, ale ne dost

Útok na věžák se nevyhýbá ani humoru, který pramení především z hlášek, některých postav. Jedny jsou záměrně vtipné, jiné jsou úsměvné samy o sobě, aniž by se snažily být k smíchu. Legrace tu nehraje prim, ale je to odlehčení, které vůbec neruší, naopak je příjemným kořením. Ale mohlo jí být víc.
Stejně tak i „hororových" momentů. Pár jich tu je, ale ne dost, aby vám běhal mráz po zádech a přitom by to nebylo tak těžké, protože ušmudlaný panelák je místem, ze kterého se dá vytřískat slušná porce hrůzy. U některých aspektů filmu mohlo být trošku šlápnuto na plyn, bylo by to ku prospěchu věci.

A jak jsme u projektů z Velké Británie zvyklí, tak obsazení je skvělé. Byť tu nejsou nejznámější angličtí herci (vyjma Nicka Frosta a Jodie Whittaker), tak typově byli jednotliví představitelé zvolení dobře a hrají tak, že je to přirozené a neprkenné. Došlo také k výjimečnému úkazu, dětští představitelé jsou fajn a ne na zabití.

Velmi dobré, ale ne skvělé

Alespoň takový dojem jsem mě z filmu já. Je to kvalitní projekt, malý, ale propracovaný, dobře zahraný, atmosférický, líznutý humorem, ale osobně na ně nezapůsobil tak, abych si řekl, že tohle je něco, co si zaslouží nekončící obdiv a chvalozpěvy.

Ne, že bych Útok na věžák neměl rád, užil jsem si ho, pobavil mě, ale abych si ho musel pouštět každý den třikrát a ještě deset hodin po konci titulků nad ním přemýšlel, to ne.

Je z něj cítit to, že je z Anglie (v dobrém slova smyslu), není tak křečovitý a pompézní jako americké projekty a ukazuje, že za málo peněz může vzniknout sci-fi, které pobaví stejně dobře jako blockbuster za 200 milionů dolarů. Přesto jsem nebyl nadšený, jen mile potěšený.

Hodnocení: 7/10

autor: Jan Lysý