Gorilla.cz - vše o filmu a televizi.

Recenze: Ocelová pěst – Hugh Jackman proti robotům

Lidé v ringu už nejsou tolik „cool“.

Ocelová pěst byl již ze začátku dost odsuzovaný projekt. Kombinace zápletky, která vykrádá snad vše, na co lidi chodí a rutinního režiséra, nezaručovala strhující podívanou. Shawn Levy není nijak neznámé jméno v Hollywoodu. Jeho filmy sice obvykle neoplývají přílišnou kvalitou, ale dokáží velmi slušně vydělat. A jelikož zámořské producenty zajímá jen to slovo začínající na „dol" a končící na „lar", je jasné že tento člověk si na nedostatek práce stěžovat nemůže. K dalšímu projektu mu lidé od Dream Woks přibalili slušný rozpočet a Hugha Jackmana. Očekávali však, že se jim peníze jednou vrátí a proto se Levy rozhodl, jak se rozhodl. Smíchal vše, na co lidi dneska houfně běží do kina, a my se můžeme kochat výsledkem. Dostali jsme další Noc v muzeu nebo nás čeká překvapení?

Box není pro čajíčky za masa a kostí

Nacházíme se v blízké budoucnosti, kde se lidé ale naučili holdovat novému boxu. Co je v něm nového? Skoro nic až na jednu obrovskou novinku a ta je, že pěsti z masa a kostí byly vyměněny za mnohem tvrdší a trvanlivější materiál. Oceloví roboti a jejich majitelé se však nebijí jen mezi sebou ve speciálně na to upravených arénách. Tam se dostanou jen ti nejúspěšnější, ti méně úspěšní, jako bývalý boxer Charlie a jeho robot, si musí peníze vydělat jinak. Při souboji s býkem Charlie přijde o jeho „skvělého" robota, a stane se z něj skoro žebrák.

Jeho robot na padrť, vztah s přítelkyní taky žádných závratných výšin nedosahuje. Záchrannou ruku mu vlastně podá smrt jeho bývalé přítelkyně, se kterou má jedenáctiletého syna Maxe. Jelikož on syna nechce a sestra zemřelé ano, dohodnou se na malém odstupném. Ale protože si chtějí teta se strejdou užít poslední samostatnou dovolenou, musí se Charlie přes léto o syna postarat. Při jedné obchůzce na šrotovišti najdou starého robota. Max přesvědčí, aby naučil robota údery, které kdysi on sám v ringu používal. Jak to v podobných filmech bývá, cesta na vrchol může začít.

Jak jste určitě ze zápletky poznali, na originalitu se zde nehraje. Levy smíchal Transformers a Rockyho a jak se zdá, vyplatilo se mu to. Film je plný obrovských klišé o vztahu syna a otce, plný patosu o podceňovaném robotu, který to dotáhne až na vrchol. Ale koho to sakra zajímá, když to skvěle funguje? Pokud někdo chce na film jít s tím, že nechá kluka pozorovat mlátící se roboty a mezi začátkem a koncem filmu si přečte sportovní rubriku, mám pro něj jednu radu. Noviny si nechejte doma! Jasně film je plný stokrát viděných klišé, jenže věřte nebo ne ve filmu vám to určitě vadit nebude. Jasně u ubrečeného závěru, který je v rámci žánru nutností, si budete říkat, že už je dobře že to skončilo. Ale jaksi nepostřehnete to, že jste se u dvou hodinového filmu ani jednou nepodívali na hodinky a že jste se královsky bavili. Film je jedna velice povedená skládačka, do které všechno zapadá. Ať už se jedná o herce nebo tempo nebo o ten stokrát omílaný příběh. Film zkrátka přímo řve do světa „ Zábava pro celou rodinu", ale na rozdíl od čtvrtých Spy Kids se u filmu opravdu budete bavit a ne si ťukat na čelo, když robotický pes zmasakruje celou četu vojáků.

Lidé a až pak ti roboti

To že roboti budou skvěle vymodelovaní a že zkrátka na nich uvidíte i nějaký ten škrábanec je o takového filmu s takovým rozpočtem povinnost. Co ale dokáže překvapit, je výkon Dakoty Goyo, který se role Maxe zhostil s opravdovou noblesou. Jak jsou děti v takových rolích většinou nepřesvědčivé (některé až trapné) a zkazí zážitek i z celkem povedeného filmu, tady nás čeká jeden obrovský opak. Goyo, strkává do kapsy nejen zbytek obsazení, ale také o pár let staršího a o několik rolí zkušenějšího Hugha Jackmana. Ne že by Jackman hrál špatně, ne hraje dobře, jenom dobře a v tom je ten problém. Goyo, zvládá svého Maxe s přehledem a vy mu zkrátka musíte věřit jeho vztah s jeho robotem ATOMem a jemu i ostatním fandit při posledním zkřížením ocelových pěstí. Roboti jsou zkrátka opravdu povedení a hlavně neotřelí. Takhle se i zkrátka představuji nějakou ranou fázi robota. Když k tomu připočteme fantastický soundtrack od Dannyho Elfmana, máme jasnou volbu do rubriky „Překvapení roku 2011".

Verdikt

Ocelová pěst se náramně povedla. Film si bere od každého úspěšného filmu trochu, a nebojí se to ukázat. Těží z klišé a patosu, kterým je celým provázán a to z něj dělá perfektní podívanou pro celou rodinu, u které se bude bavit ne jen vaše ratolest, ale i vy sami. Pokud jste viděli film který svou stupiditou a páchnoucíma kartičkami vás dovedl až k šílenství a potřebujete si spravit chuť, tak pro vás je to jasná volba. A pokud jste zmiňovaný film neviděli a hledáte film, u kterého se bude bavit jak vaše přítelkyně, tak vaše dítě nebo babička mazejte okamžitě do kina!

Hodnocení: 8/10

autor: Carvi